,,Chybím ti někde, hledej mě jinde.
Někde se zastavím a počkám na tebe."
Ztratit svou velkou dětskou lásku není lehké. Puberťačka Zoe se utkává s běžnými problémy života, ale jak si snimi poradí? Faleš, žádní přátelé, žádné miluji tě, žádný princ. J...
Byli jsme spolu 3 roky. Už je to rok, co spolu nejsme a já se stéle trápím. Nevím, co mám dělat. Znáte ten pocit, když si najdete kamaráda s výhodama, ale cítíte k němu mnohem víc? To cítím k Edovy. Vždy to má stejný průběh. Jsme kamarádi, začne si mě o něco víc všímat, začneme se objímat, trávíme spolu víc času, jsou z nás kamarádi s výhodama, já mu řeknu, že ho miluju, on mě ignoruje, nebavíme se spolu. Je to příšerný. Takhle to jde pořád dokola. Vzdávám to. To si říkám pokaždé.
Dnes mám narozeniny. Pozvala jsem Eda, Chloe, Ryena. Zbývají 4 hodiny do mé oslavy a moje mamka i přestože má noční šichtu v práci ,připravuje občerstvení. Je úžasná. Na žádné mé oslavě nikdy nechyběl John. Ano, ten John. A tak si koušu nehty, jestli ho mám pozvat nebo ne. Chloe a Ryen spolu chodí a když jsem Ryenovi řekla, že přijde i Ed, tak to okomentoval: ,,Neboj. Já ti ho pomůžu dohodit." Nad tím jsem se zasmála. Ale trochu jsem tomu věřila. Moje mamka bude v práci a Ryen dokáže Eda přesvědčit úplně o všem. A tak jsem měla 4 hodiny vpodstatě jen 3 na to si rozmyslet, jestli pozvat Johna a rozloučit se s Edem nebo opak. Asi hodinu před oslavou jsem řekla mamce, že pozvu i Johna, že si to bez něj nedokážu představit. Hledala jsem v kontaktech jeho číslo. Začala jsem panikařit, když jsem ho nemohla najít pod žádnou přezdívkou. Nakonec mi mamka podala můj bývalý telefon, kde jsem to číslo měla. Byla jsem ráda a o dost klidnější, když jsem věděla, že tam bude John.
O hodinu později-
,,Mamko slyšíš, jak zase někdo řádí na tý chodbě? V tomhle baráku je to fakt příšerný." Když jsem to dořekla slyšela jsem Ryenovo a hned na to Edovo smích. Trochu jsem se odmlkla, když mi došlo, že tam někdo řádí mojí vinou. Řekla jsem to mamce a taky jsem jí upozornila na to, že by se měla obléknout, jelikož byla v županu. Slyšela jsem, že stojí před našimi dveřmi, ale stéle neťukali. Já jsem se jim jenom smála. ,,Jdi jim už otevřít." řekla mi mamka. ,,Ať si zaklepou." Uchechtla jsem se. Pak když už dělali větší rachot než by naši sousedé snesli, tak jsem šla otevřít. ,,Proč jste nezaťukali?" oba se jen smáli až pak Ryen odpověděl: ,,No víš...My jsme se hádali, kdo bude klepat." Já jsem se nechápavě podívala a kývla jsem jakože rozumím...Přitom vůbec. Sedli si u mě v pokoji na sedačku a dělali blbosti. Asi o 5 minut později přišla Chloe. Pak se mě Ed zeptal: ,,To už jsme všchni, ne?" ,,Ještě má přijít John." řekla jsem trochu nervózně z toho kde John vězí. Najednou slyším hrát písničku od Jamese Arthura- Impassible a byla jsem štěstím bez sebe. ,,Jo, už ti jdu hodit klíče. Čeká se jen na tebe," Už jsem pádila k oknu. Během mé oslavy jsme hráli různé hry. Třeba na pusy a pak dokonce i na svlíkání, ale jediní, kdo se nevslíkal jsme byli já a Ed. Chloe i Ryen a i dokonce John se svlíkali, ale díky bohu jenom trička. Pak jsme hráli na babu po celém bytě. V 8 hodin jsem šla všechny doprovodit domů, jelikož jsem musela vyvenčit svého psa Maxe. Došla jsem domů asi v půl 9. Hned jsem zapla svůj notebook, jelikož jsem docela dlouho nebyla na facebooku. Kouknu se, kdo je online a vidím nečekaně Eda. Rozkliknu jeho chat. A začnu psát. Ve finále z toho vzešla snad nekonečná slohovka asi jako každá zpráve ode mě jemu. Ale nemohu za to. Chci mu toho tolik říct, že se to ani do té blbé zprávy vyjádřit nedá. A ve skutečnosti na to nemám dostatek odvahy. Celou slohovku jsem smazala a napsala jsem mu jen AHOJ. A tím jsem odstartovala docela zajímavou konverzaci. Ed: Ahoj. Super oslava. Já: Díky. :-) Ed: Zou? Já: Ede? Ed: Víš, co by mě zajímalo? Já: Co? Ed: Jaký to je...TO Já: Mě taky... Docela. Ed: Kdy chceš o to přijít? Já: co je to za otázku? Vždycky jsem o to chtěla přijít s tebou, ale teď bych chtěla nějakého prince:-D Ed vzal tohle téma trochu víc vážně. A já jsem ho bouhžel vzala moc za slovo. Já: Když ti nevadí, jak vypadám, tak jo. Ed: Víš, co? Necháme to plavat. Budeme kamarádi. :-)) Co by se vám právě honilo hlavou? Nebo, jak by jste se cítila? Já osobně jsem se cítila jako totální naivka a taky jako nějakej zvrhlík, který do toho nutil nějakou holku. Měla jsem chuť vyskočit z kůže. Škoda, že to občas nejde.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
3 kapitoly za jeden den. Mám natažený sval, tak se trochu nudim. Doufám, že se vám příběh bude líbit. A omlouvám se za chyby. :-))
