Rozhodl se, že mu dá ještě šanci, ale jak to udělá znovu, už se nebude držet zpátky. Znáte to, když si tohle slíbíte? Snažíte se být trpěliví, ale zároveň čekáte jen na náznak špatné reakce ze strany toho druhého. Ikdyž se jen přeřekne, ihned vybuchnete vzteky, protože jste si slíbili, že už je toho dost, že už vám dost ublížil a vy máte právo být naštvaní. I tento přeřek pak označujete za důvod vašeho vzteku a samozřejmě nesmí chybět ve vašich argumentech v hádkách na toto téma.
První kapka. Stalo se to po vyučování, když šli cestou k Taovi domů. Michael mu slíbil, že s ním stráví celý den a budou blbnout zase jako malí. Pár uliček před domem mu zazvonila zpráva.
"Ségra." Podíval se na něj omluvně. Tak jako vždy. "Nevím, co se děje, ale píše, že je to nutné."
"Asi to dneska nevyjde, promiň."
Ikdyž se snažil být milý, Tao to v tu chvíli nevnímal.
"Zase. Zase dáš přednost jí, než abys jednou byl se svým kamarádem. Už ani ve škole se se mnou nebavíš, máš tam jiné zájmy. Víš co? Mě už to nebaví! Tak jednou, ksakru, svý ségře řekni, že máš jiný plány! Beztak to bude něco ve stylu: "Dohodila jsem ti další kurvu." Ty nevidíš, jak si s tebou hraje? Michaeli, buď chlap a jednou jí řekni ne!"
"Co když se děje něco důležitýho? Co když se jí něco stalo?" vymlouval se.
"Tak by ti určitě poslala zprávu," ironický tón v jeho hlase byl dost výrazný.
"Já tam musím, promiň." Znovu se na něj omluvně podíval a otočil se k odchodu.
Druhá kapka. Za půl hodiny se u něj doma objevila úsmívající se Michel. Nebránil se, když ho pozvala ven, už mu na ničem nezáleželo. Cítil se tak ublíženě. Moc nevnímal, co mu říká, ani kam jdou. Všiml si až tekoucí vody necelý metr od něho. Slunečním paprskům v cestě bránil most, pod kterým teď stáli.
"Krásné místo, že?" zasnila se Michel.
Nechápal to. Ta holka milovala teplo a světlo a teď prohlásila, že je krásné místo, kam nedopadá žádný paprsek světla a kam vane studený vítr od řeky.
Všechno mu došlo, až když se k němu silně natiskla a postavila se na špičky.
"K tomuhle jsem sbírala odvahu už dlouho."
Zavřela oči a její rty se pomalu přibližovaly k těm jeho. Když byly téměř u konce své cesty, hrubě ji odstrčil, až narazila hlavou do kovové konsktrukce mostu. Z místa jí okamžitě začala téct krev a barvit její vlasy na tmavě rudou. Připadala by mu strašidelně, kdyby teď nebyl přesvědčený o tom, že za všechny špatné věci, které se mu od nástupu do téhle školy staly, může ona. Nebál se jí, nebylo mu jí líto, necítil k ní absolutně nic. Jen čistou nenávist.
Než se vzpamatovala strčil do ní ještě jednou, prudčeji. A pak znovu a znovu. Vždy do toho dal ještě víc síly, až se nakonec složila v bezvědomí na zem. Dokopal ji ke kraji řeky, kam ji následně prudkým nárazem jeho nohy do jejích zad a hlasitým křupnutím, schodil.
Netrvalo to dlouho a její plíce se naplnily pro život nezbytnou tekutinou, která ji zabila.
Nelitoval toho. Říkal si, že si za to mohla sama.
"Sayounara, Michel," pronesl k ní poslední slova, která kdy uslyší.
*sayonara = japonsky sbohem, na shledanou
ČTEŠ
Ztracení
General FictionZASTAVENO! Nebude dokončeno. Ztracení. Tak se říkalo lidem, kteří zmizeli a o kterých se po této události nesmělo mluvit. Za tím vším stál drogový dealer Cobra, který měl spoustu tajemství, která v tomto příběhu aspoň částečně odkryjeme. Jeho činy p...
