ZASTAVENO! Nebude dokončeno.
Ztracení. Tak se říkalo lidem, kteří zmizeli a o kterých se po této události nesmělo mluvit. Za tím vším stál drogový dealer Cobra, který měl spoustu tajemství, která v tomto příběhu aspoň částečně odkryjeme.
Jeho činy p...
"Říkají mi Pain," představil se muž, zatím co vezl Taa i se psem neznámo kam. "Spoustu lidí se mě bojí, měl bys i ty," varoval ho. "To ty mě taky," oplatil mu. Nenamáhal se s vykáním, projevil by tím slabost. Zbytek cesty už jeli v klidu. Tao se nezajímal o to, kam ho veze, stejně nevěřil, že by mu to muž prozradil. Po pár minutách jízdy se auto zastavilo a řidič vypnul motor. Tao to pochopil jako pokyn pro výstup, takže otevřel dveře. Nejdřív vyběhl pes, až potom pomalu seskočil z menší dodávky na zem. "Tady budeš bydlet." Procházeli budovou přes velkou halu, kde posedávali nějací muži a s šeptem se po nich ohlíželi, až k široké chodbě poseté spoustou dveří. "A tady budeš spát," oznámil mu Pain u přibližně sedmých dveří po levé straně. "Proč tu vlastně jsem? Co po mně chcete? Peníze? Mě?" ozval se Tao s otázkou, která ho celou cestu trápila. "Já nic nemám," dodal. "Přivedl jsem tě sem kvůli práci. Víc ti řeknu zítra." Tím se s ním rozloučil a pokračoval chodbou dál. Tao tam ještě chvíli stál a pozoroval jeho záda, dokud nezmizel za rohem. Pak vstoupil do pokoje, stále následovaný černým zvířetem. Rozhlédl se po místnosti, obyčejném pokoji, a první, čeho si všiml, byla postel. Přemáhala ho únava, ale ta nezpůsobila jeho zájem. Na posteli se válelo růžovovlasé stvoření. Nejdříve si myslel, že to je dívka, ale potom se k němu neznámý otočil čelem a jeho tvář byla chlapecká. Přes spodní polovinu obličeje měl nasazenou masku proti zplodinám s potiskem vyceněných zubů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nejprve ho napadlo, že si spletl pokoje, ale nevěděl, co má dělat nebo kam jít. Jediný, koho se mohl zeptat, byl ten kluk. Chvíli zaváhal, ale pak přeci jen zatřásl s jeho ramenem. Růžovovlasý na něj zaostřil pohled, ale hned zase upadl hlavou na polštář, do kterého zabořil nos. "Asi jsem si spletl pokoje, ale zavedli mě sem, tak jsem se tě chtěl zeptat, co tady děláš," vysvětlil mu Tao a hned potom si chtěl nafackovat za to, jak zněl zmateně. Doufal ale, že ho kluk poslouchá. "Pokoje sis nespletl. Jen mně je prostě jedno, kde usnu. Na to si časem zvykneš," zamumlal ospale kluk. "A-aha," dostal ze sebe Tao. Kolik podivínů tu ještě bude? "No, já jsem Tao," představil se, když se probral z uvažování, a podal mu ruku. Ležící na něj jen obrátil lhostejný pohled, ale ruku mu nepodal. "Nikomu nikdy neříkej svoje jméno," varoval ho. "Už teď bych si o tobě dokázal zjistit všechno." "Nevěřím," odporoval Tao. "Tak mi řekni," vyzval ho kluk, zatím co se posadil, "kolik Číňanů s tímhle jménem tu asi žije. Věř mi, nebude to moc." Od té doby, co se posadil se stále pochechtával. Jeho hlas zněl i přes masku zvláštně, trochu jako bzučení komára. "Mimochodem, mně říkají Zero." Kývl na něj. "To zní jak jméno pro psa," okomentoval to Tao. Na to se ze Zerova hrdla ozvalo zavrčení, až i černý pes po Taově boku uskočil. "Uvidíš, že brzy zjistíš, že se ke mně máš chovat slušně," ujistil ho Zero. Vstal a přešel ke dveřím, kterými opustil místnost. Když si Tao myslel, že si konečně odpočine, z chodby uslyšel ránu a nadávky, pak další ránu. Rychle doběhl ke dveřím a podíval se, co se děje. Jeho očím se naskytl pohled na růžovovláska opřeného o zeď a snad dvoutunového chlapa sedícího na zemi a držícího se za čelist. Tao tušil i přes masku, že Zerovi cukají koutky stejně jako svaly u očí. Už chápal, proč by se ho měl bát - tenhle kluk byl šílenec. Muž se pokusil zvednout ze země, což se mu podařilo až po zdlouhavé chvíli. Zero ho ale nechal vstát jen proto, aby ho mohl skopnout zpátky na zem. Zasáhl ho přímo do břicha a muž padl znovu na kolena. Ve tváři měl bolestný výraz. Taa napadlo až teď podívat se na okované špičky Zerových bot. Vsadil by se, že jeho černé rukavice na tom byly podobně. Po pár desítkách minut, kdy se Zero vyžíval v jeho utrpení, padl muž na břicho a hlemýždím tempem se sunul k jeho nohám. "Omlouvám se." Potom se milimetr po milimetru plazil chodbou dál. Tao se chtěl nechápavě podívat na Zera, ale ten na svém původním místě nebyl. Až když zaznamenal pravidelné oddechování, shlédnul na zem. Ten kluk vážně dokázal usnout všude!
Jedna z nejdelších kapitol ^.^ Doufám, že se Vám líbila •.- Zatím nevím, jak pokračovat, ale věřím, že brzo mě něco napadne - minimálně do vydání kapitoly :D (až to budu opravovat ^_^). Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo >_< Vaše Noriko :*
