ZASTAVENO! Nebude dokončeno.
Ztracení. Tak se říkalo lidem, kteří zmizeli a o kterých se po této události nesmělo mluvit. Za tím vším stál drogový dealer Cobra, který měl spoustu tajemství, která v tomto příběhu aspoň částečně odkryjeme.
Jeho činy p...
Uběhla dlouhá doba, pro někoho chvíle, pro někoho nedocenitelný čas, pro další jenom další dny, kdy bojovali se životem. Zero chtěl říct, že se během těchto dní netrápil, že se cítil jako vždy, ale ve skutečnosti bylo vždy všechno jinak, než se ostatním zdálo. On byl jiný. Cítil ve vzduchu všechny druhy pocitů – zákeřnost, radost, nezájem, bolest, smutek, očekávání, beznaděj. Byly ukryty v jeho i v cizích srdcích, každý se dal tak snadno prokouknout, každý měl napsané své pocity na čele. A nejvíce Cobra, tak se teď Taovi říkalo. Někdo jiný by řekl, jak je tajemný, ale Zero věděl, že někde uvnitř jeho srdce se třese malé dítě, které neslyšně volá o pomoc. Schovávalo se, protože se o něj nikdo nezajímal, jen mu ubližoval, a Zero nechtěl to dítě ještě víc mučit, sypat mu sůl do nevyléčitelných ran, a proto nic neudělal. Proto nezastavil něco, s čím možná nemohl ani nic udělat. Proto se ani nepokusil. A proto si celý život vyčítal svou slabost. A proto se v posledních dnech snažil trávit co možná nejvíce času v přítomnosti svého pána, který ho drbal za ušima, zatím co jeho věrný 'mazlíček' ležel u jeho nohou s hlavou položenou na opěradle křesla.
Pak nastal ten den. Den, kterého se obával, a ani jeho příprava na dohledný konec mu nepomohla, naopak smutek, drásající jeho srdce, ještě prohloubila a přidávala další rány. Najednou mu na mysl vytanulo tolik věcí, které nestihl. Mohl ty dny prožít lépe. Mohl by toho tolik, kdyby jeho pán ještě žil. Jenže on nechtěl tomu malému dítěti v Taově srdci ještě více ublížit, proto nic neudělal a proto teď musel pykat.
S pozvednutou hlavou stál před starou továrnou a sledoval občasně padající zelené lístky stromu pár metrů od vchodu, kde působil jaksi nepatřičně, nicméně, Pain ho nechtěl nechat skácet. Vzpomínal teď na jeho bláznivé historky o tom, jak jednou strom přeroste všechny mrakodrapy ve městě a oni si v jeho koruně postaví dům. Byl tehdy šťastný, Pain byl totiž někdo, komu bezmezně věřil. Ale teď měl v srdci žal – jeho pán zemřel a oni nestihli uskutečnit ani zlomek ze svých plánů. A Zero neměl pro co žít. Bohužel pro něj, musel splnit Painovi jeho přání, to největší, aby žil i za něj, pokud někdy umře. Nehodlal nedodržet svůj slib, proto odešel.
V ten den se něco stalo s jeho osobností. Ta veselá, bláznivá a psychicky narušená část jako by odešla spolu s Painem a zbyla tu jenom skořápka s vážnou tváří, která potřebovala utěšit. Bylo až k smíchu, že mu radost ze života vzala ztráta člověka, jehož jméno znamenalo žal.
Věděl moc dobře, že mu drogy nepomůžou, ale pár jointů mu přece neublíží.
A tak se z šíleného Zera stal obyčejný muž, který denně hledal svůj gram na ranní omamnou záchranu, který se už začínal smiřovat s tím, že nikoho nezachrání, a který přijal zpět své obyčejné jméno Choi Jun Hong.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Yup, vím, že bych měla vydávat častěji, vím, že to nestojí za nic, ale víc s tím asi nedokážu udělat -_-
Dál bych chtěla poprosit ty z vás, kteří mají rádi k-pop, mrkněte se prosím na knihu, kterou píšu společně s kamarádkou ;) moc děkuju :)
