Sice nikdy narozeniny neslavil ani nijak zvlášť nezaznamenával, ale tentokrát si opravdu oddechl, že ten den přišel, protože tentokrát se stával dospělým. Několik měsíců, týdnů, dnů a hodin se bál, že ho bude někdo hledat, ale nestalo se tak, takže žil dál svým bídným životem, kdy ve dne ležel schovaný mezi popelnicemi a v noci vycházel do ulic krást, aby se uživil. Někdo ho za to házel do jednoho pytle s lidmi, kteří to dělají pro zábavu, ale on takový nebyl, ještě ne. Tihle vandalové chodili ve skupinkách a on se jim raději vyhýbal.
S nikým za tu dobu nemluvil. Až když se k němu jednou k ránu zatoulal černý pes, chvíli na něj mluvil, jako by mu snad mohl odpovídat. Oblíbil si ho, a proto ho chtěl přijmout za vlastního. Už dlouho žil tímto způsobem života sám a toužil po společnosti. Jenže psi většinou mívají pány. I tento ho měl.
Když se ten muž objevil u jeho skrýše, první Taova myšlenka směřovala k útěku. Šla z něj hrůza, na asiata byl až moc vysoký, přesto mohl vidět jeho šikmé oči, které jako jediné nechával na světle světa. Zbytek měl schovaný pod rouškou. Napadlo ho, že to bude možná tím, že ten muž stojí a on sedí na zemi a musí zaklánět hlavu ve snaze zjistit, s kým má tu čest. Z očí mu sálala touha po moci a chlad. Vždy si myslel, že z očí barvy čokolády může vyzařovat jen teplo, ale tento muž to popřel. Navzdory tomu, co udělal svým přátelům, si byl jistý, že tento muž udělal mnohem horší věci.
Jeho pohled se přemístil na černé stvoření vedle Taa. "Tak to ty jsi mi ukradl psa," pronesl s pohledem stále upřeným na psa.
"Přišel sám. Asi je mu u mě dobře." I jeho samotného překvapilo, jak klidně s tím mužem dokázal mluvit.
"To není můj problém." Muž vytáhl vodítko a připnul ho k obojku s ostny, který měl pes kolem krku. Snažil se ho odtáhnout pryč, ale zvíře se ani nehnulo.
"Půjde jen se mnou." Tao se vyžíval v pocitu, že má navrch. Dokonce se i usmíval.
"Vydíráš mě?"
"To bych si nedovolil." Tao se uchechtl a postavil se. "Jen vám oznamuji fakt." Jejich oči se střetly a jen ony věděly, že jsou ti dva muži stojící naproti sobě v jádru stejní. Dalo by se říct spřízněné duše?
Ano, nemám v mobilu nikoho jiného než asiaty :D Taemin mi na té fotce připomíná nebezpečného zabijáka a ne toho roztomilého kluka jako dřív.
Soo, další kapitola je na světě... Po dlouhé době. Na nějakou dobu taky poslední, protože:
1) Pisatelský blok
2) Nechuť k opravování
3) Opět ty pitomé rodinné problémy
4) Musím se učit :/
Uvažuju o tom, že v nejbližší době napíšu aspoň nějakou jednorázovku, abych si nepřipadala tak blbě, ale jinak to nevidím nijak růžově. Budu vydávat maximálně My diary, protože to mám napsané... Zase se vykecávám... Takže se omlouvám a loučím,
Vaše Noriko.
ČTEŠ
Ztracení
General FictionZASTAVENO! Nebude dokončeno. Ztracení. Tak se říkalo lidem, kteří zmizeli a o kterých se po této události nesmělo mluvit. Za tím vším stál drogový dealer Cobra, který měl spoustu tajemství, která v tomto příběhu aspoň částečně odkryjeme. Jeho činy p...
