"Jsem doma," hlesl, aniž by počítal s odpovědí.
Tohle oznámení byla jen síla zvyku. Rodiče jsou vždy v práci, nemají na něj čas. Proto ho tolik překvapilo, když se z kuchyně ozvala odpověď.
"Vítej doma, zlato!" volala jeho matka. "Dáš si něco k jídlu?"
Přišel do kuchyně a spatřil matku u linky, jak krájí zeleninu. Na stole už byly v košíku připraveny krajíce chleba a nože na pomazánky v kelímcích uprostřed stolu. Matka zrovna skládala zeleninu na oválný talíř, aby ho mohla donést k ostatním věcem.
"Otec přijde až zítra, ale já si vzala volno už dnes. Nemohla jsem se tě dočkat." Mile se na svého syna usmála. Pozorující by si myslel, že ten úměv myslí vážně, ale Tao jí nehodlal věřit jen kvůli jednomu úsměvu. Vlastně jí nehodlal věřit vůbec.
"Na zítřek jsi omluvený ve škole. Dohodli jsme se s tatínkem, že vyrazíme na výlet. Konečně jednou spolu jako rodina... Pojď, povím ti to u jídla." Zasedla ke stolu a vzala si jeden krajíc chleba. Její syn ji napodobil. Během připravování jídla jeho matka dál mluvila.
"Chtěli bychom se ti víc věnovat. Vím, že jsme tě kvůli práci přehlíželi, ale slibuji, že se to změní." Dívala se na něj přes dlouhé umělé řasy, dokud její syn nepřikývl.
"Máme návrhy na nějaká místa, která bychom mohli navštívit," pokračovala, "ovšem, jestli bys chtěl jít na nějaké speciální místo, můžeme jít tam."
Dlouho přemýšlel, až mu v mysli vytanula vzpomínka na jedno místo.
"No," promluvil po dlouhé době ticha. "Vzpomínám si na jeden chrám tady v okolí. Má terasu, která je podepřená spoustou sloupů." Snažil se, aby to působilo co nejvěrohodněji. Samozřejmě, že si vzpomínal, několikrát se tam vydal. Dokonce znal i jeho jméno.
"Á, Otowasan Kijomizudera. Jako malého jsme tě museli tahat od zábradlí, protože jsi věřil té pověře, že se ti splní přání, když skočíš. Pak jsi nabíral vodu ze tří vodopádů do dlaní, abys ji mohl donést babičce, protože jsi chtěl, aby se uzdravila. Chudákovi ti všechna vytekla dřív, než jsi se stačil turisty probojovat zpět."
Takto si povídali až do večera. Ve většině času ovšem mluvila jen jeho matka. Byl rád, když nastal čas na spánek, protože nevěděl, kdy ho opustí trpělivost udržovat si přetvářku a kdy začne na matku křičet. Věděl, že musí počkat na zítřek.
* Otowasan Kijomizudera je buddhistický chrám na východě Kyota. Lidé kdysi věřili, že když skočí z terasy, splní se jim přání. Někteří šťastlivci pád opravdu přežili díky bujné vegetaci. Výška terasy je 13 metrů.
Voda ze zdejších tří vodopádů/proudů má prý léčivé účinky.
Jinak doufám, že se Vám díl líbil,
Vaše Noriko :*
ČTEŠ
Ztracení
General FictionZASTAVENO! Nebude dokončeno. Ztracení. Tak se říkalo lidem, kteří zmizeli a o kterých se po této události nesmělo mluvit. Za tím vším stál drogový dealer Cobra, který měl spoustu tajemství, která v tomto příběhu aspoň částečně odkryjeme. Jeho činy p...
