The 100 Na Rozcestí

OKO

Clark:

Už jsou to týdny,kdy jsem rozhodla o osudu Mount Weather.A pár dnů co jsem opustila Camp Jaha a s ním i všechny mé Přátelé.Stále jsem neměla klidného spaní. Čekala jsem,že se mi před očima bude objevovat tvář prezidenta Wallace,kterého jsem tak chladnokrevně zabila,ale místo toho se mi ve snech objevovali děti,které s touhle válkou neměli nic společného.A to mé svědomí tížilo nejvíce vzala jsem nevinný,čistý a celkem bezstarostný lidský život.Cítila jsem tak obrovskou vinu,že jsem nemohla vkročit do Campu Jaha a podívat se svým lidem do očí.Ano možná mě viděli jako hrdinu,spasitele či co,ale já jsem sebe vnímala jako monstrum,které si nezaslouží ani za mák obdivu a ani špetku uznání.

Bloudila jsem sama bezcílně lesem.Když v tom uslyším v dálce výkřik,vytáhnu zbraň a ohlédnu se kolem sebe.Najednou stromy padají k zemi a pod nohama cítím silné vibrace.Začalo mi docházet s čím mám tu čest.Místo toho,abych se dala na útěk stála jsem na místě odhodlaná bojovat až dokonce.Už jsem měla co ztratit a v tom se přede mnou objevila obrovská opice. Pauna zašeptala jsem.Bylo to žít a nebo zemřít a proto jsem neváhala a vystřelila.Ale Pauno to nijak nezranilo. Vystřelila jsem ještě třikrát a po posledním výstřelu jsem si všimla jak se z břicha Pauny valí potoky krve.Náboje už mi došli a přerostlá opice pořád žila.V tom mě napadl celkem netradiční způsob sebeobrany.I když šance na úspěch byli nulové.Vzala jsem ze země jednu tlustou a docela těžkou větev. Nohou jsem udělala krok vpřed a větev jsem zapřela vší silou o svojí zadní nohu.Pauna už byla velice blízko a já tam stála jen s větví. I když jsem to nečekala svojí větví jsem Pauně udělala pořádnou díru do břicha.Jelikož jsem byla tak nadšená,že Pauna je mrtvá nevšimla jsem si její velký ruky,která se ohnala po mém levém oku a vši silou stiskla moje oko a vše co bylo po blíž.Potom už jenom neohrabaně spadla na zem.

Když jsem si sáhla na levé oko,které mě šíleně bolelo uviděla jsem na své ruce hromadu krve.Potom jsem vedle těla Pauny viděla na zemi oko.No alespoň to co z něho zbylo.Měla jsem doslova vyškrábaný oko z hlavy a to nemluvím o těch třech jizvách,které jsem teď měla místo oka.

Rychle jsem sáhla do své tašky pro vodu a ránu si vypláchla. Potom jsem si trochu natrhla kalhoty a utrženou látkou jsem si zavázala ránu.Ale už jsem 3 dny nejedla a to mělo za následek,že jsem omdlela.

Když jsem se pak probudila už jsem nebyla v lese.Ležela jsem v nějaké chatrči.Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem zemsťana jak jde směrem ke mě.Vedle mého těla se povalovali různé nástroje. Rychle jsem jeden vzala do ruky chytila zemťana kolem krku a nástroj jsem mu dala pod krk.

"Kde to jsem"řekla jsem přiškrceně