The 100 Na Rozcestí

Návrh a Odpuštění

Ahoj,všichni doufám,že si tuto kapitolku užijete(já jsem u ní bréčela jak želva) :DD. Každopádně zanechte koment,dejte sledování a samozřejmě hlasujte. Přeju příjemné čtení. Vaše Suša82

Clark:

Když jsem odešla z arény šla jsem hned do svého pokoje,byla jsem opravdu dost rozrušená.V myšlenkách se mi furt objevovali mrtvé životy,které jsem uhasila.Nejen,že mě to strašilo ve snech,ale i přes den jen na to musela furt myslet.Po chvíli váhání ve svém pokoji,jsem se rozhodla odejít a najít si nějaké poklidné místo,kde si budu moct v klidu srovnat myšlenky a kde mě nikdo nebude vyrušovat.Bylo to celkem směšné každý ode mě něco chtěl a měl různá očekávání a přitom jsem ani já sama nevěděla co od života chci. Ocitla jsem se na rozcestí,jedna moje část opravdu toužila zapomenout,odpustit Lexe a být tím dítětem,které bylo posláno na zem.Ach jak já jsem byla v té době "bezstarostná" a celkem i nevinná.Ale moje druhá část zapomenout nemohla.Pořád mi to připadalo jako včera,kdy jsem udělala tak hrozné rozhodnutí.Všechno na co jsem sáhla se proměnilo v prach a lidé kolem mě neustále umírali.Poté co jsem při cestě takto přemýšlela, uvědomila jsem si,že jsem na nádherném místě.Byla jsem na malé louce u které bylo poblíž jezero a ani hluk z oslavy nebyl slyšet vše co jsem slyšela bylo  jen šum stromů a zpěv ptáku.Sedla jsem si na velký kámen,který byl blízko vody.Nakonec jsem pomalu zavřela oči,abych si vychutnala tento klidný moment,avšak netrvalo dlouho a usnula jsem.

Lexa:

Poté co mi Clark naznačila ať jdu dovnitř.Vstoupila jsem do místnosti a váhavým krokem jsem šla k ní.Když jsem však byla dost blízko,něco mi nesedělo ,Clark měla na sobě jiné oblečení a usilovně rovnala něco na posteli.Jemně jsem se dotkla jejího ramene a když se otočila byla jsem celkem zaskočena."Aryano?"řekla jsem. Na to mi dívka odpověděla"Co si přeješ hedo". Aryana byla služka obvykle uklízela pokoje a chodby."Kde je Wanheda?"ptala jsem jí."Byla tu asi před pár minutami museli jste se potkat".Na to jsem Aryaně věnovala tázavý pohled "Vážně a kam šla"."No to já nevím,řekla jen,že půjde na nějaké klidné místo,že na oslavu nemá vůbec náladu a pak odešla"sdělila mi Aryana a začala se věnovat své práci.Zdálo se,že jsem věděla všechno co jsem chtěla a tak jsem odešla z pokoje a šla jsem do svého pokoje.Při cestě do pokoje mě napadl poněkud bláznivý nápad a nevěděla jsem jestli se to Clark bude líbit.Kdysi mi Clark řekla,že život je víc než přežívání a já se tuto radu rozhodla následovat.Rychle jsem otevřela dveře do svého pokoje a zamířila jsem ke skříni.Byla to hodně oblečení různých tipů.Poté co jsem ze skříně vytáhla dvoje boga(dnešní plavky).Rychle jsem si jedno oblékla navrch si dala oblečení a zamířila jsem k jezeru a potichu jsem doufala,že tam Clark bude.

Když jsem byla u jezera oddechla jsem úlevou.Viděla jsem malou blondýnku jak leží na kameni a spí.Pomalým a tichým krokem jsem došla až k ní a hlasitě jsem zakřičela"Překvapení".Nato sebou Clark rychle škubla a se zmateně začala dívat kolem sebe.Když mě uviděla na její tváři se vytvořil nepatrný úsměv."Lexo co se děje takhle uprostřed noci a nemáš být na oslavě?"řekla Clark rozespala a zvedla se."Vůbec nic,ale dneska toho bylo na tebe nějak moc a tak jsem napadlo jestli.." v ten okamžik jsem zaváhala bylo vůbec vhodné aby se Clark se mnou šla koupat,neobtěžuju ji tím?  

 Na to Clark zvědavě pohodila "Jestli co"   "No jestli bys nechtěla jít do vody" řekla jsem nakonec a ukázala jsem jí bogo.Byl to růžový  kus oblečení ,který byl tvořen lehkou sukní,která se upínala na tělo dvěma malými provázky a vršek byl jenom krátký tričko,které bylo pár centimetrů pod prsy.  Clark na to upřela svůj pohled a pak řekla "No tak dobře,ale je tu malý problém".   Zmateně jsem se na ní podívala a řekla "Jaký?".   Clark se lehce zašklebila a řekla"No víš já neumím plavat"  A sakra.Tak s tímhle jsem nepočítala,ale mělo mi to dojít."To nevadí já ti pomůžu,nemusíš se ničeho bát,jsem dobrý plavec"řekla jsem přesvědčivě. Potom jsem jen postřehla jak mi bogo zmizelo z ruky a Clark zmizela,někde do lesů,které obklopovali louku. Hned jak vyšla s bogem na sobe nemohla jsem z ní spustit oči.Vypadala opravdu nádherně.  Ale vypadala celkem nervozně a tak jsem když jsem byla po kolena ve vodě podala ruku. Clark jí vděčně příjmula a vlezla do vody.  "Je to studený" řekla a její tělo se začalo třást. "Nebo na to si zvykneš"odpověděla jsem a začala jsem se trochu smát. Bylo to prostě dokonalé v noci koupat se za úplňku.

Clark:

Byl to opravdu zvláštní pocit cítit vodu na svém těle.Nikdy by mě nenapadlo,že se Lexa dokáže uvolnit,vždycky jsem jí znala jen jako napjatou hedu,která se starala jen o svůj lid.Tuto chvilku jsem opravdu nechtěla zkazit. Pomalu jsem šli dál do vody. Když nám voda dosahovala do pasu rozhodli jsme se jen tak plavat na místě  povídat si. V té chvíli jsem se rozhodla,že by se člověk neměl zabývat jen minulostí.Nikomu to fakt nepomůže.Možná,že si Lexa zaslouží druhou šanci.  "Lexo?" začala jsem zlehka. "Ano"ozvala se stručná odpověď. "Víš přemýšlela jsem co se stalo,tam u Mount Weather"   Na se už lexa přestala usmívat a skočila mi do řeči"Clark " . Na to jsem rukou naznačila ať mě nechá domluvit a pokračovala jsem"Je pravda,že jsi jen plnila svojí povinnost a já sama bych se rozhodla stejně,jenom chci abys věděla,že ti odpouštím." 

Lexa: 

Když to Clark vyslovila moje srdce začalo bít rychleji.Všechna ta bolest a výčitky zmizeli a prázdnota,kterou jsem od Mount Weather cítila byla pryč.Nemohla jsem bít šťastnější.A pomalu jsem Clark objala.Chvilku jsme zůstali v objetí a já si přála aby tato chvilka byla věčná.Jenže nebyla Slunce už pomalu začalo vycházet a já si uvědomovala,že oslava je u konce a Polis bude hledat svojí hedu.Lehce jsem Clak zašeptala do ucha"Je čas jít" a přerušila objetí.Na to Clark jenom kývla a společně jsme vylezli z vody a převlíkly jsem se do suchého oblečení. Pak jsme se každá vydala jinou cestou do Polis.