The 100 Na Rozcestí

Okamžik Pravdy

Předem říkám,že se tam můžou objevit pravopisné chyby,ale nestíhám a je toho na mě poslední dobou moc.Je také dost možné,že nějaké pasáže nemusí dávat smysl a to z důvodu,že já tuto povídku neplánuju dopředu,improvizuju hned jak začnu psát pokud se tam něco takového objeví pošlete zprávu a opravím to. Jinak komenty sdělujte co byste si přáli v další kapitole,hlasujte a sledujte.  Bavte se!!

Clark:

Poté co jsem řekla své rozhodnutí přepadla mě obava.Snad poprvé co jsem byla na Zemi jsem okusila vůni strachu.Bála jsem se o svůj život.Nechtěla jsem však brát svoje slova zpět zničilo by to moji pověst.Hned jak začala oslava musela jsem předvést svoje dovednosti. A proto jsem hned odešla do místnosti,kde jsem se měla připravit na souboj.Když jsem vešla dovnitř uviděla jsem dva muže.Byla jsem celkem zaskočená,ale nedala jsem to znát.Chvíli jsem stála ve dveřích, než se ke mě otočil jeden z mužů a promluvil na mě "Wanheda jaké si přeješ vybavení??"  Vykulila jsem oči neměla jsem ani potuchu a zemšťanském bojovém vybavení, jediný co jsem věděla bylo,že vypadalo celkem hezky na pohled a umožňovalo rychlý pohyb a o zbraních jsem nevěděla vůbec nic."Musím mít zemšťanské věci,vždyť jsem Skaikru" Než muž něco řekl promluvil ten druhý"Máš pravdu tato oslava je pro tebe máš proto plné právo vybrat si co chceš,ale pokud vím věci Skaikrů nejsou tak odolné a předem říkám,že tvůj protivník bude mít hodně odolné vybavení" Jo  to asi byla pravda naše věci nebyli stavěné proti mečům a dýkám. "Co mi tedy navrhujete?"řekla jsem zvědavě."No jelikož si Skaikru nebude se od tebe očekávat zemšťanská výbava,navrhuju dát ti zemšťanský pancíř a další věci,které tě ochrání před mečem a dalšími zbraněmi,ale navrch dáme oblečení Skaikrů ,budeš působit zranitelně a to bude tvoje výhoda"řekl ten druhý muž zatímco ten první muž už vyndával vybavení. "Dobře to je celkem dobrý nápad,ale meč rozhodně nosit nebudu"odpověděla jsem."Dáme ti zbraň a nějaký malý nůž co ty nato?".Nic jsem neodpověděla jen jsem pomalu kývla a nechala jsem chlapce ať se o mě postarají.Ačkoliv jsem navenek působila tvrdě,uvnitř jsem opravdu byla strachy bez sebe.Když jsem byla připravená dali mi nakonec na oko černou úzkou pásku.Poté už otevřeli veliké dveře pokryté mříží a já vstoupila do arény.

Lexa:

Oslava začala a celý Polis se shromáždilo  u arény.Aréna byla půlkruhová písčitá plocha s diváckými tribunami a s velitelskou loží,která byla nejvýše takže velitel se díval shora.  V tom mi nervozně cukaly koutky a já jsem si uvědomila,že nemůžu nic dělat,můžu se maximálně dívat na Clark,kterou miluju ze všeho nejvíc na světě,jak bojuje o holý život.Byla jsem bezmocná a nenáviděla jsem to. Přišel čas abych zahájila oslavu,nezbývalo mi nic jiného než se postavit podívat se na svůj lid a hrdě pronést "Tak jako vždy je naším zvykem,aby  byla dokázána opravdová síla až tuto sílu spatříme poté můžeme bojovníky nazývat našimi sestrami a bratry.Dnes se zde setkáváme ,aby jsme viděli sílu Wanhedy a našeho zemšťankého bratra z Azgedy.Jeden padne aby druhý mohl povstat" potom jsem se posadila na svůj trůn a rukou mávla na strážného,který v ruce držel roh. Když se zatroubilo na roh naše oslava mohla začít. Otevřeli se první dveře a já viděla opravdu vysokého,mohutného, zjizveného muže. Měl na sobě tlustý pancíř, černé holenice,které pokrývali nože od kolem až dolů a na zádech měl veliký obouruční  meč.Začala jsem mít trochu strach. Clark byla snad dvakrát tak menší. Chtělo se mi křičet nebo  chtěla rozeběhnout a zachránit Clark.Potom se otevřeli druhé dveře a já jsem spatřila Clark.Vypadala opravdu zranitelně a zmateně.Musela jsem se hodně přemáhat,abych neodešla z arény.Clark měla na sobě jenom černou bundu na zip s dlouhým rukávem,modrý džíny,které byli nejspíš něčím vycpaný,tmavý opasek s kovovou přeskou na kterém byla upoutána zbraň  a jednoduché černé kozačky.

Akce:

Muž z Azgedy se usmíval a vytáhl svůj meč a rozběhl se na proti Clark.Clark jenom zůstala na místě a poté co muž k ní doběhl a rozepřáhnul se mečem udělala elegantní kotrmelec vpřed.Muž byl od Clark už příliš daleko a proto se rozhodl vytáhnout jeden ze svých nožů.Vytáhl ho z holenic a vší silou ho mrštil po Clark.Clark měla co dělat aby se uhnula,ale nakonec to zachránila tím,že si rychle lehla na zem.Než se však stihla zvednout a zareagovat muž k ní rychle doběhl a strhl jí na zem.Sedl si na její tělo aby ji omezil v pohybu a začal jí dávat rány do obličeje.V tom Clark neváhala a rukou se snažila nahmatat mužova kolena a vytáhnout další nůž.Než však nůž nahmatala dostávala od muže už pátou ránu a její obličej byl plný krve.Ale nakonec se jí to podařilo,nůž vytáhla a zarazila ho muži do stehna.Mužův tlak na její tělo zeslabil a Clark byla schopna se znovu postavit.Muž si chvilku prohlížel svoji raněnou nohu,ale toho nezastavilo popadl svůj meč který upustil a chystal se k nápřahu.Na to Clark rychle uvolnila svoji zbraň z opasku a jednou čistou ranou do hrudníku muže zabila.Poté odhodila zbraň na zem a bezeslova odešla z arény.

Clark:

Byl příšerný pocit jen tak pro zábavu vzít něčí život.Ale horší bylo,že lidé jásali,když viděla jak muž padá k zemi.Rychle jsem si sundala vybavení a odešla jsem do svého pokoje ,na oslavu jsem neměla ani pomyšlení.

Lexa:

 Sledovat Clark v akci bylo opravdu zajímavé.Myslela jsem,že nemá nejmenší šanci,že bude úplně nepoužitelná.Musím se však přiznat,že byli momenty,kdy jsem se o Clark opravdu bála.Ale jednu věc jsem nepochopila,když bylo po všem Clark bezdůvodně odešla.Konečně  měla to oč usilovala úctu a respekt zemského lidu.Tak v čem byl problém.  Rychle jsem promluvila ke svým lidem"Wanheda dnes ukázala opravdovou sílu a proto si zaslouží být naší sestrou.Toto je významná událost pijte,jeste a bavte se až do rána" poté co jsem to dořekla ptala jsem se strázních na Clark a ty mi sdělili,že je ve svém pokoji.Tryskem jsem utíkala do Clarkčiných komnat.Jemně jsem zaklepala na dveře.Žádná odpověď.Zkusila jsem to znovu,ale odpověď byla stejná. Tak jsem začala mluvit"Clark co se děje,stalo se něco?" "Prosím mluv se mnou"řekla jsem a byla jsem celkem překvapená,že jsem zněla tak moc starostlivě.   Na to se pomalu otevřeli dveře a Clark mi naznačila ať jdu dál