The 100 Na Rozcestí

Ultimátum

Zanechávejte kometáře a hlasujte popřípadě mi řekněte co by jste chtěli zlepšit 

Lexa:

Zatímco mě Lexus vedl na ošetřovnu.Přemýšlela jsem co vlastně Clark řeknu,pomalu jsem tušila,že to nebude příjemný rozhovor.Nedivila bych se kdyby mě Clark nechtěla ani vidět má na to plné právo.Bohužel Titus měl pravdu, Clark se musela objevit v aréně a získat si respekt mého lidu,ale nechtěla jsem jí dávat ultimáta,chtěla jsem aby se rozhodla sama.Začala jsem si uvědomovat jak bylo moje rozhodnutí ohledně oslavy unáhlené a do jaký situace jsem Clark postavila.Poté Lexus otevřel dveře a já vstoupila do místnosti.

Podívala jsem se na stůl,kde Clark ležela,když jsem jí viděla poprvé.Ale byl prázdný a já jsem začala trochu panikařit. Když v tom jsem zaslechla tichý a přiškrcený hlas "Hledáš mě?" řekla osoba. Otočila jsem se uviděla jsem Clark s obvázaným okem.V duchu jsem se usmála,jak šíleně se mi ulevilo. "Ano Clark hledala jsem tě"řekla jsem nervozně. "Je mi jasné,že chceš mojí pomoc,ale té se ti nedostane,pomohla jsi mi ty tenkrát u Mount Weather!"řekla Clark a v obličeji začala trochu rudnout.Slyšet od ní tyto slova bylo jako nechat si pomalu lámat kosti,ale jinou reakci jsem ani neočekávala."Vypadalo to,že mojí pomoci nebylo třeba" řekla jsem. Clark přišla ke mě blíž a začala rozčíleně máchat rukama kolem sebe "Nebylo třeba?? Otevři oči Lexo, jen kvůli tobě jsem monstrum,nedokážu se už ani podívat na sebe do zrcadla,protože tam vždycky vidím tváře nevinných lidí,které jsem zabila.Ani ven jít nemůžu,protože každý kolem  mě chodí po špičkách a jedná se mnou jako v bavlnce." Všechno co řekla Clark byla pravda mému lidu naháněla strach,ale jedné věci jsem nemohla uvěřit.Clark nikdy nebyla monstrum.Možná to bylo tím,že jsem neviděla její temnou stránku.Ale nechtěla jsem věřit tomu,že před sebou vidím stát netvora a to mojí vinou.Nechtěla jsem otevírat staré rány a spory "Vytahování minulosti nikomu nepomáhá,to není důvod proč jsem přišla, máme na starosti mnohem důležitější věci"řekla jsem a snažila jsem se působit přesvědčivě.Clark se ironicky usmála a řekla "My nemáme žádné starosti,ty je máš né já"  Ignorovala jsem její narážku a pokračovala jsem "Při západu slunce pořádám oslavu na tvojí počest.Zabila jsi Paunu Clark.To je obdivuhodné,ale jako důkaz se musíš osvědčit v boji proti jednomu z mých bojovníků.Pokud vyhraješ můj lid tě příjme mezi sebe a už nikdy se nebudeš muset bát.Budou tě respektovat a poslouchat tvé rady.Pokud však selžeš budeš vyhnána za hranice mého území." řekla jsem laskavě. Clark jen vyvalila oči a spustila "Nařizuješ mi to?"  Touto odpovědí jsem byla zaskočena a abych pravdu řekla nevěděla jsem jak na ní odpovědět. Clark tam musela být, bylo to pro mě důležité.Kdyby tam nebyla před svým lidem bych vypadala slabě a to by nebylo dobré.Avšak nechtěla jsem Clark dávat rozkazy.A proto jsem se rozhodla takto "Ne tohle není rozkaz tohle je prosba,Rozhodnutí je na tobě Clark ta oslava je přece kvůli tobě.Před oslavou se musíš rozhodnout,pokud se nerozhodneš budeš donucena odejít z Polis,abych měla důvod uvést tvojí nepřítomnost." řekla jsem nakonec a šíleně mě bolelo,že jsem musela říct tato slova.Když jsem dořekla tuto větu hned jsem odešla z místnosti  a radši jsem se neohlédla.Nesnesla bych vidět ten ublížený výraz.Potichu jsem se nenáviděla a měla jsem chuť tu oslavu zrušit,ale nemohla jsem.Šla jsem do trůnního sálu a posadila se na trůn.Titus byl po mé levici,rukou jsem mu naznačila aby začali audience a slyšení.Musela jsem se soustředit na něco jiného.

Clark:

Hned jak Lexa odešla musela jsem si sednout.Bylo toho na mě moc.Dala mi ultimátum to mi bylo jasné.Nemohla jsem uvěřit,že to řekla.Nikdy jsem ji neviděla tak bezohlednou.Klidně si pořádá oslavy a mě o tom nic neřekne a já bych o tom měla vědět,když je ta oslava kvůli mě.Odejít z Polis nebo prohrát v aréně s vidinou,že se budu muset odstěhovat do nějaké  pustiny.Opravdu skvělé možnosti. "Uvést tvojí nepřítomnost" pořád se mi to přehrávalo v hlavě.Věděla jsem,že můj boj v aréně je předem prohraný nejsem ani dost silná na to abych se oblíkla natož abych se měla rvát s nějakým chlapem.A taky jsem si uvědomovala,že Lexu asi hodně zklamu,když tuto výzvu nepříjmu.Hodiny jsem po místnosti chodila sem a tam a zvažovala pro a proti.Když přišel čas abych sdělila svoje rozhodnutí,začali se mi třást nohy a k tomu jsem se začala šíleně potit.Nakonec jsem se odhodlala jít do trůnní místnosti a sdělit Lexe moje rozhodnutí.Aniž bych si toho všimla vtrhla jsem do sálu bez ohlášení a Lexa,která vyřizovala svojí poslední audienci se lehce pousmála naopak  Titus se až nepřirozeně mračil.Toho muže jsem už od začátku neměla ráda,působil příliš  autoritativně a až moc dbal na pravidla.Nic pro mě.      Lexa, která seděla na trůně řekla "Předpokládám,že mi jdeš sdělit svoje rozhodnutí Clark nuže povídej jak ses rozhodla"

Věnovala jsem Lexe váhavý úšklebek a řekla "Nechť se aréna zbarví  krví".  Nato se Lexa spokojeně usmívala a dokončovala poslední detaily na oslavu.