Vzpomínky Shinigamiho - Kuroshitsuji

Prolog

-Dobrý den, hrabě, - uslyšel hlas Hrobaře, vylézajícího z hrobu - co Vás sem přivedlo?

- Mám tady novou záležitost, chci vědět, neobjevily-li se u tebe mezi " klienty " mladé dívky? - Do místnosti vstoupil mladý hrabě Phanomhive.

Chlapec byl rázně naladěný, šlo vidět, že s prací kterou mu poručila královna chtěl skončit co nejdříve. Rychlou, sebevědomou chůzí zamířil ke stolu na kterém kromě různých dokumentů a papírů ležely různé pohřební atributy: stuhy, umělé květiny, náměty soch... A uprostřed toho chaosu ležela krabička se sušenkami ve tvaru kostiček.

Majitel pohřebního ústavu, se vesele usmáv, přišel ke stolu, a promluvil - Cenu znáte. - po těchto slovech vzal sušenku a začal ji žvýkat.

-Sebastiane.- Ciel se nečekavě podíval na svého sluhu, stojícího do této chvíle u dveří.

-Ne, ne, ne, na tentokrát, potřebuju něco zajímavějšího. - podíval se Hrobař na hraběte.

-Co přesně?- Zeptal se Ciel nechápavě.

-Zajímá mě, k čemu je Vám ta pomsta.- Po snězení další sušenky (které celou dobu žvýkal) se na něj koukl Hrobař.

Po minutě mlčení, kdy Phanomhive přemýšlel nad správnou odpovědí, konečně hrdým hlasem odpověděl - Jako hlava rodiny Phanomhive musím navrátit čest svého rodu!

-Tak Vy se snažíte jenom pomstít za smrt svých příbuzných?- s posměsným tónem se zeptal bývalý shinigami.

- Pomsta za mrtvé nemá smysl.- namítl chlapec.

-Pomsta celkově nemá smysl.- řekl Hrobař.

Chvíli poté, jak hrabě a jeho sluha dostali potřebnou informaci, odešli a v místnosti zase zůstal Hrobař sám.

- Hrabě, Vy neznáte cenu pomsty. Vybrali jste za cenu vlastní duši, to však není ta nejvyšší cena. Nejvyšší cenou je věčné zajetí života.- řekl Hrobař svému odrazu v zrcadle, a šel si lehnout do hrobu a dosnít si sen.