Vzpomínky Shinigamiho - Kuroshitsuji

Kapitola 18.

5. září 1314
Kabinet pro rozdělení shinigami na zkoušky

- Stop! Vy chcete, abych pracoval v páru s tímto šílencem?!- Jeden ze zkoušených ukázal na svého spolupracovníka a vší silou udeřil do stolu, od čehož se jeho světlé, blonďaté vlasy po ramena nadzvedly a spadly přímo na velké zelené oči plné vzteku.
Pracovat s ním měl zamračený mladík, jehož dlouhé šedobílé vlasy byly rozpuštěny, a některé prameny měl zapletené do tenkých dlouhých copánků. Obličej mladíkovi "ozdobovala" jizva vedoucí od ( z pohledu protestujícího) levé tváře, přez pravé oko a končící někde ve vlasech. Podobná byla i na krku. Na jednom uchu mu visely náušnice. Sám shinigami stál u okna, nervózně bubnoval prsty a díval se na ranní Londýn.

- Když on mě zabije hned první den!- Vykřikl blondýn.

-Henry Airont! Ať chcete nebo ne, vy budete spolupracovat s Hrobařem, taková jsou pravidla.- Chladným hlasem prohlásil starší shinigami sedící u stolu.

- Ale...- Chtěl namítnout Henry, přesto ho přerušil hlasitý smích, toho kdo stál u okna a celou dobu se tvářil, že se ho to netýká.

-O tom jsem právě mluvil.- Zabručel Airont.

- Zrovna jsi si zasloužil měsíc klidného soužití se mnou.- Prohlásil Hrobař, když se konečně dosmál.- А neodmlouvej starším,- usmál se a otočil se ke dveřím,- Nezapomeň vyzvednout informaci o našem klientovi.

Po chvilce na chodbě

- Co je pobídlo, dát mi do páru zrovna tebe,- Pokračoval ve stěžování Henry,- Proč?! Ty sis tu na všechno celý rok zvykal a až potom ses začal učit!

-Taky bych tě radši viděl jako studenou mrtvolu,- Hrobař se zastavil a usmál se,- byl bys tišší, klidnější a hezčí.

- Běž do prdele!

Místo odpovědi se Dorian jen zasmál, až tak, že se na ně otočili všichni kolemjdoucí, ale když pochopili, že to je ten šílený shinigami, tak zase zamířili tam, kam šli předtím.

Trochu později na střeše jednoho z mnoha domů v Londýně

-Bill Monrey,- Přečetl Henry na titulní straně složky s informací o Billovi.

- Nemusíš číst, je to napsané támhle, takže vidím,- Dorian ukázal na tabulku u dveří,- A támhle sedí on sám.

-Tlustá svině, která okradla už půlku Londýna,- Konstatoval blondýn,- K čemu mu bude život? Aby dál všechny okrádal?

- Nespěchej Henry, i takové svině mají šanci...

- Šanci na co?- Airont se nechápavě podíval na Phantmhiva,- Hrobí, probuď se! On si to nezaslouží! A navíc, nic potřebného pro tento svět neudělá!

- Nezaslouží. Ale lidský život, každý lidský život, ano. Musíme si vážit všech duši a je jedno čí jsou,- klidně řekl Hrobař,- Nebo máš co namítnout?

- Ne. Ale neříkal jsem, že už s ním chci zkončit. Škoda, ty tak špatně rozumíš živým.

-To ano, mrtví jsou o dost lehčí na pochopení.- Odpověděl Dorian a zase se zasmál tak hlasitě, že střecha, na které stáli, se zatřásla.