XXVII.

3.3K 393 5
                                    

K.: Tak sedím sám doma a trochu ve tmě. Nejsem na to stavěný. Chybí mi společnost. Je to hrozně frustrující, jsem zvyklý být v jednom kole a nejlíp středem pozornosti. Lidi mě baví. A je mi nějak zvláštně, takto jsem se snad ještě nikdy necítil, nerozumím sám sobě. Chybíš mi ty, můj anděli. Proč prostě nemůžeš přijít ty za mnou nebo já za tebou? To nemůžeš mít kamarády?

Já: Ale ty nechceš být kamarád.

K.: To je pravda, ale neudělal bych nikdy nic, co by ti ublížilo. Takže když řekneš ne, prostě tě nechám.

Já: Jenže já bych řekl ano. 

Curls ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat