XXXXV.

2.9K 375 2
                                    

Tvůj uhrančivý pohled mě propaloval, když jsme stáli před školou.

Já: „Je celkem zima."

K.: „Mně už není."

Nervózně jsem se pohupoval v kolenou. Bylo mezi námi ticho. Nebylo trapné, nebylo ani příjemné. Prostě bylo. Oba jsme věděli, co chceme, ale také jsme věděli to, že to nejde.

Já: „Tak pojď."

Bok po boku jsme kráčeli směrem k mému bydlišti. Jako přátelé, asi.

K.: „Kdy tě zase uvidím, anděli?"

Pohladilo to mé uši, když jsi mě tak oslovil. Ale odpověď jsem neznal.

Já: „Až bude pryč...zase."

K.: „Dobře."

Já: „Má teď hodně práce... Asi brzy."

K.: „Škoda, že tato cesta nemůže být nekonečná, anděli."

Curls ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat