XXXI.

3.1K 381 0
                                    

K.: Pojď se mnou ven, anděli. Chtěl bych tě vzít na procházku a povídat si.

Já: Vypadám jako pes? Prý vzít mě na procházku...

K.: Tak jsem to zrovna nemyslel. Leda bys měl obojek a vodítko, anděli.

Já: Mám.

K.: Ach... To jsem nečekal.

Já: Zvykej si, jsem jedno velké překvapení. A mimochodem, když už, jsem kotě.

K.: Dívám se... Hmm... Protože jsi roztomilý?

Já: Ne, protože škrábu.

K.: A taky jsi roztomilý. Tak to přiznej. Nebo ti to můžu opakovat celé dny a noci.

Já: To je subjektivní. Myslet si to můžeš, pokud se ti to tak zdá.

K.: Dnes je s tebou zábava, anděli... 

Curls ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat