Já: „Píšeš o mně někdy?"
K.: „Píšu o tobě pořád, anděli. Fakt. Píšu o tobě svůj deník, píšu o tobě poezii, prózu. I když nemám rád prózu, próza stojí nohama moc na zemi."
Já: „Tak když ji neumíš podat."
K.: „To je taky možné. Ale jo, anděli. Jsi všude. Proto budu vždycky jenom Verlaine, víš? Jsem pohlcený. Jsem zamilovaný. Kdyby nám to nebylo blbé, klidně bych tě uctíval jako modlu. Kdežto ty miluješ, ale umíš mít takový... Odstup, řekl bych. Máš být inovátor, máš být revolucí. Prostě na to máš koule, já ne."
Já: „..."
K.: „A Bůh se mi smál!"
ČTEŠ
Curls ✓
القصة القصيرةTen vztah by se dal popsat jedním slovem: vytrvalost. Když po někom toužíte tak moc, že jste ochotni čekat i věčnost. Potkal jsem duši, kterou jsem hledal celý dosavadní život. Ale našel jsem ji pozdě.
