XXXXIV.

3K 381 11
                                    

K.: „Nebyl jsi vyšší?"

Já: „Máš krásné oči."

K.: „Uhm... Díky. Takže kdy končíš?"

Ani ses nepodíval na hodinky, ale zírals jen na mě, okouzleně, bez mrknutí. Pohled jsem ti opětoval. Nakonec nebyly hnědé, byly mixované. Byly to nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl.

Já: „Asi tak za dvacet minut? Chceš se podívat nahoru?

K.: „Proč ne? Půjdu rád, veď mě."

Já: „Chceš vidět, co jsem dělal?"

K.: „Samozřejmě, psal jsem ti to. Zajímá mě úplně vše."

Mluvils tiše, ale já tě slyšel až příliš dobře. Tvůj dech mi běhal po krku, když jsme se posadili k mému počítači. A já věděl, že se vůbec nedíváš na to, co jsem udělal, jen na mě. 

Curls ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat