LXXIX.

4.1K 368 99
                                    

Ten večer byl jediný v mém životě, kdy jsem tě viděl naprosto rozčileného. Obočí svraštěné, na čele několik vrásek. V očích ne klid, láska, radost a mír, ale blesky. Proudila tebou úplně jiná vášeň, než jakou jsem znal. Působilo to trochu komicky – tvůj naprosto spisovný slovník vedle nepříjemných vět, které jsi na mě chrlil skoro i bez dechu.

Byla to slova plná vzteku a nepochopení. Možná i trochu averze? Nebo snad pohrdání? Nikdy jsem na to nepřišel.

K.: „Jsi zrůda! Jak jen můžeš takhle žít?!"

Já: „Mám tě rád, K." 

A odešel jsi. Mně v srdci zůstala velká díra. Kterou už nikdo nemohl zaplnit.


KONEC.

Curls ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat