XXVIII.

3.4K 386 3
                                    

K.: Věříš na osud, anděli?

Já: Nejsem si jistý. To by záleželo na tom, co by se stalo. Ale na něco rozhodně věřím. Třeba na karmu. Proč se ptáš, K.?

K.: Protože si myslím, že my dva jsme prostě dílem osudu, víš? Mohl jsem jít o dvě minuty později a třeba bys na té zastávce už nebyl. Vlastně jsem nemusel jít tou cestou vůbec, jen shodou okolností jsem měl trochu času navíc. Kdyby tohle celé bylo špatně, nikdy by se to přece nestalo, anděli. Nebo ano?

Já: To je vše možné, ale mám přítele a miluju ho. Osud se zpozdil.

K.: Osud nikdy nechodí pozdě. 

Curls ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat