Když jsme skončili, šli jsme na pokoj a hned potom na večeři. Na večeři jsem skoro nic nesnědla, protože mi moc nešlo jíst. Odešla jsem z jídelny jako první. Na pokoji jsem se hned převlékla do pyžama, než kluci přišli a pak jsem si šla vyčistit zuby, nebo jsem se o to spíš pokoušela, protože to mi s tou rukou taky moc nešlo.
Nakonec jsem si rozpustila copek a chtěla jsem se aspoň trochu učesat, taky beznadějné, ale snažila jsem se dál. Najednou do pokoje přišel Marwex. Podíval se na mě, jak se snažím učesat a zeptal se: ,,To tě to tak moc bolí?'' ,,Já jsem minulý měsíc na tuhle ruku spadla z kola a ještě to nebylo úplně uzdravené, proto mě to tak bolí.'' odpověděla jsem mu. ,,Promiň, nechtěl jsem tě tak silně praštit.'' řekl mi soucitně (to bylo poprvý, co jsem ho viděla se takhle tvářit. Dost mě to překvapilo.) ,,To je v pohodě.'' usmála jsem se.
,,Ne to není.'' řekl a sebral mi hřeben. Nikdy bych nečekala, že to udělá, ale sedl si za mě a začal mi česat vlasy. ,,Co to děláš?'' zeptala jsem se ho nechápavě. ,,Pomáhám ti. To je za to, že jsem ti ublížil.'' řekl mi. ,,Ale mně to nevadí, neudělal jsi to přece naschvál.'' usmála jsem se. ,,No.. vlastně... možná trochu jo..'' řekl potichu. ,,Cože? Proč?'' zeptala jsem se ho nechápavě. ,,Měl jsem prostě vztek.'' ,,Proč? Na co?'' zeptala jsem se ještě. ,,To je jedno..'' řekl. ,,Hmmm. A můžu se tě ještě na něco zeptat?'' ,,Na co?'' zeptal se mě. ,,Proč mě tak nemáš rád?'' Zeptala jsem se ho.
Mlčel.
V té chvíli přišli do pokoje i kluci, Marwex ode mně odskočil a já se na něj nechápavě dívala. Proč mi to nechce říct?
Kluci tam spolu o něčem mluvili, ale já jsem jenom seděla na posteli a přemýšlela nad tím, proč se Marwex chová tak, jak se chová. V jednu chvíli je na mě naštvanej, jako kdybych mu sebrala pitíčko, a pak se mi omlouvá a pomáhá mi? Nechápu to. Pro dnešek toho na mě bylo moc, šla jsem si lehnout. ,,Dobrou.'' řekli mi kluci, když si všimli, že už ležím. ,,Nechceš zhasnout?'' zeptal se mě Oly. ,,To je dobrý, však já ještě nejdu spát, jen chci odpočívat.'' usmála jsem se na něj. Kluci ale najednou vstali, zhasli a šli do svých postelí, kde si ještě povídali. To udělali kvůli mě? Jsou milí. Pomyslela jsem si.
Všimla jsem si, že se na té posteli trochu rozvaluju a chudák Moon skoro neměl kde ležet. ,,Promiň'' zašeptala jsem a odtáhla se. ,,To je v poriadku.'' zašeptal mi nazpátek. Potom už jsem se v klidu přemísťovala do své říše snů.
______________________________________________________________________________Ahojky, Doufám, že nevadí, že vydávám nový díl až teď. Chtěla jsem ho vydat už včera, ale nějak jsem ztratila pojem o čase. :D Každopádně doufám, že se díl líbil. Budu moc ráda za váš názor v komentářích. Děkuji, že můj příběh čtete. :)
A to je ode mně zatím vše. Tak ahoooj! :)
ČTEŠ
YouTubeři v naší škole?!
FanfictionPatnáctiletá dívka, přejde na střední školu, kde potká pár youtuberů. Dokonce s nimi na adaptačním kurzu bude častěji než všichni ostatní. Proč? To a ještě mnohem víc se dozvíte v příběhu. (Je to pouhá smyšlená fanfikce a nic z toho není pravda!)