YouTubeři v naší škole?!

Bouřka

Je ráno a já se probouzím jako první. Vyprostím se z Moonova objetí a jdu do koupelny si vyčistit zuby. Udělala jsem si copek a vrátila se do pokoje, kluci už byli vzhůru a dokonce i oblečení. Tak jsem si rychle vzala ještě oblečení a zase zmizela v koupelně.

Když už jsem se vrátila i oblečená, šli jsme všichni na snídani. Tam nám oznámili, že máme za dvacet minut už být na chodbě i s batohem.

Tak jsme pak ještě asi deset minut snídali a skvěle jsme se bavili, dělali jsme různé blbosti, někdy nás museli i lektoři okřiknout, protože jsme byli moc hlasití. Potom jsme se vrátili na pokoj, kde jsme začali zmatkovat, protože jsme profesorku neposlouchali, a tudíž jsme nevěděli, co si máme zbalit.

Řekla jsem holkám ať jdou za náma na pokoj, protože ony už měly sbaleno, takže měly volno.

,,Sbalte si minimálně litrovou flašku pití, svačinu dostanete dole, mikinu..'' začala nám vyjmenovávat Denča s Eliškou co si máme vzít.

,,Nemáme si rovnou vzít všechno?'' zasmál se Rider, když holky domluvily.

Mezitím, co jsme balili, jsme dělali zase samé blbosti. ,,Dělejte! Už máme jen dvě minuty!'' vyjekla rychle Kája. Začali jsme zmatkovat, že nic nemůžeme najít. Nakonec jsme přišli o pět minut později. Všichni na nás naštvaně koukali, ale pak si nás zase přestali všímat.

Vyrazili jsme. Nejdříve jsme nastoupili do autobusu. Seděla jsem skoro úplně vzadu vedle Moona, Denča seděla s Kongim, Eliška s Portym, Kája s Nerem a úplně dozadu si sedl zbytek kluků. Tudíž vám může být jasné, že největší hluk byl v zadní části autobusu.

Potom jsme dojeli pod nějakou horu, vystoupili z autobusu a lektoři nás přepočítali. A pak už jsme šli nahoru. Šli jsme provonělou lesní krajinou prozářenou dopoledními paprsky. Moc se mi tam líbilo. Jednou jsme si dali i přestávku. Sedli jsme si na mikiny a posvačili jsme.

Když jsme dosvačili, museli jsme ještě čekat až dojí ostatní, takže jsme hyperaktivně pobíhali okolo a dělali kraviny. ,,Lou! pozor!'' zakřičel na mě Marwex, když jsem mu utíkala, protože jsme hráli hoňku. Jenže já jsem se ani nestihla otočit a o něco jsem zakopla a doslova jsem letěla na zem.

,,Lou! Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?'' ležela jsem na zemi. Otevřela jsem oči a nademnou se skláněl Marw. ,,Myslím, že jsem v pohodě.'' usmála jsem se na něj. Chtěla jsem se opřít o ruce, abych se mohla zvednout, ale pravá ruka se mi podlomila a já vyjekla bolestí. ,,Bolí tě ruka?'' zeptal se hned starostlivě Marw. ,,Zkus s ní hýbat.'' řekl mi a já to zkusila. Šlo to, ale jen trochu a hrozně to bolelo.

,,Asi máš poraněné vazy (sorry, ale nejsem doktorka, takže to možná bude blbost :c :D), pojď, půjdem za ostatními.'' řekl mi trochu smutně a pomohl mi se zvednout.

Došli jsme za ostatními. Moon byl někde na dece, ale když si nás všiml a když viděl, jak se bolestně držím za ruku, okamžitě k nám přiběhl. ,,Čo sa stalo?!'' vyjekl ještě pět metrů před námi. ,,To nic není, jenom jsem upadla.'' snažila jsem se usmát. Mezitím k nám přiběhli lektoři, za kterými hned běžel Marwex. ,,Co jste sakra dělali?!'' zařvali na nás. ,,Je to moje vina'' řekl smutně Marwex. ,,Pojďte se mnou oba dva.'' řekl nám s Marwem lektor, než jsem stačila cokoli říct.

,,Říkali jsme vám, že máte zůstat tady v okolí! Co kdyby se stalo něco vážnějšího? Máte vůbec tušení, jaký by to mohl být problém?!'' zuřil lektor a přitom mi kontroloval ruku. My jsme jenom tiše seděli. ,,Hmm vypadá to na poraněné vazy. Zatím ti to jen ovážu, musíš být na tu ruku opatrná. Jakmile se vrátíme, půjdeš ihned za zdravotnicí.'' oznámil mi. ,,Dobře, děkuji.'' řekla jsem a šli jsme pryč.

Po chvilce jsme pokračovali v cestě.

Dorazili jsme úplně na vrcholek. Byla tam nějaká restaurace, takže jsme si tam mohli jít sednout a koupit jídlo. Když nám přinesli jídlo, došlo mi, že se s tou rukou asi moc nenajím. Zkusila jsem to s levou rukou. Moon si všiml, že mi to nejde, a tak mi pomohl. Nakrájel mi jídlo abych si ho pak mohla jen napichovat na vidličku. Mezitím jsem si všimla, jak na nás Marwex naštvaně díval, ale nechápala jsem proč.

,,Děkuju'' usmála jsem se na Moona a konečně jsem začala jíst. Když jsme dojedli, vyšli jsme ven, tam na nás ale čekal déšť. ,,Dejte si pláštěnky a pojďte rychle, tenhle déšť jen tak nepřestane.''

A tak jsme šli s pláštěnkama rychle dolů. Někdy uprostřed cesty hlasitě zahřmělo. Hrozně jsem se lekla a začala jsem panikařit, protože se hrozně bojím bouřek. Cítila jsem na svých zádech něčí ruku. Než jsem se ale stačila otočit, obejmul mě okolo ramen Moon. ,,Ty sa bojíš búrek?'' zeptal se mě. Asi si mě předtím všiml. ,,Noo.. trošku.'' přiznala jsem se. ,,To bude dobrý, nič sa nám nestane.'' usmál se na mě.

Pak jsem si vzpomněla na to, jak mě před chvílí někdo chytl. Otočila jsem se a za námi šel Marwex. Vypadal, že je naštvaný a zároveň smutný. Chtěla jsem s ním promluvit, ale najednou zahřmělo ještě hlasitěji než předtím a asi padesát metrů před námi se objevil blesk, který zasáhl strom a ten začal padat. Naštěstí ne směrem na nás. Ale i tak jsme se všichni vyděsili. ,,Poběžte! Za chvíli budeme dole, tam bude bezpečněji!'' zakřičel lektor.

Běželi jsme. Rychle. Asi za dvě minuty jsme byli u autobusu. Všichni jsme rychle nastoupili a vyjeli jsme. Seděla jsem zase vedle Moona. Pořád jsem se trochu bála. Byla jsem přitisknutá na Moona, že se divím, že ještě dýchal. Potom jsem usla.

,,Zobuď sa.'' zašeptal mi Moon do ucha. ,,Už jsme tady?'' zeptala jsem se. ,,Jo'' usmál se. Vystoupili jsme a šli jsme na pokoj. Na pokoji jsem si povídala s klukama. Ale když mě Moon objal kolem ramen, Marwex se najednou rychle zvedl, jako by mu to vadilo. ,,Děje se něco?'' zeptala jsem se ho. ,,No.. ehmm.'' začal vymýšlet, co říct. ,,Neměla jsi jít za tou zdravotnicí?'' zeptal se mě. ,,No jo vlastně, díky za připomenutí.'' usmála jsem se na něj a zvedla jsem se k odchodu. ,,Půjdu s tebou.'' řekli najednou Marwex a Moon. ,,No když chcete.'' zasmála jsem se.

,,A za pár dní si to můžeš sundat.'' řekla mi zdravotnice, když už jsme odcházeli zpět na pokoj. Potom už byla večeře a pak jsme šli spát.

_____________________________________________________________________________

Helouu!

Po dlouhé době jsem konečně dokončila nový díl. Řeknu vám, dal mi vážně zabrat. :D Občas jsem vůbec nevěděla, jak pokračovat. Je to můj nejdelší díl, co jsem kdy napsala. Můžete to brát jako poděkování za neuvěřitelných 3k shlédnutí a 400 votes. Jste boží. <3