Ráno mě vzbudilo tiché chození za dveřmi. Byla jsem strašně unavená, ale vím, že když se jednou vzbudím, podruhé už neusnu, a tak jsem šla do holčičích koupelen. Tam jsem se potkala s Denčou, Kájou a Eliškou.
,,Ahoj'' pozdravily mě najednou. ,,Ahoj'' špitla jsem a šla si vyčistit zuby. Holky se tam bavily o nějakých nesrozumitelných věcech a potom se začaly bavit i o klucích. To už jsem se k nim připojila a zase si sedla na okno. ,,Líbí se vám odsud někdo?'' zeptala se Denča. ,,Trochu.. Ale fakt jen trošičku'' zasmála se Kája. ,,A kdo?'' zeptala jsem se jí. ,,Nero..'' řekla a zakoukala se do země. ,,A tobě?'' podívala jsem se na Elišku. ,,Možná trošku Porty.'' řekla stydlivě.
My s Denčou jsme se na ně jenom usmály a pak se nás ještě zeptaly ony kdo se líbí nám. Denča odpověděla a já tam jenom civěla do země. ,,A tobě?'' zeptala se mě Kája. ,,Já nevím'' řekla jsem zmateně. ,,Jak nevíš? To snad musíš vědět.'' řekla mi. ,,Prostě nevím, jasný?!'' vyjela jsem na ni, ani nevím proč. ,,Promiň'' řekla jsem jí, když jsem se už trochu uklidnila.
Hned jsem potom běžela na pokoj, kde už byli kluci vzhůru. Prošla jsem co největším obloukem okolo Marwa a lehla si na postel a čekala, než bude snídaně, odmítala jsem s kýmkoli mluvit.
U snídaně jsem se už trochu uklidnila. Pak jsme byli na hřišti, hráli týmové hry, kde jsem naštěstí nebyla s Marwem a pak jsme měli před obědem volno. Všichni zase přišli na náš pokoj (včetně holek, Macka, Portyho, Nera..) a hráli flašku. Já jsem seděla na posteli, měla sluchátka v uších a sledovala je. Viděla jsem ty zamilované pohledy mezi některými z nich, například Denčou a Kongim, Eliškou a Portym, Kájou a Nerem atd.. Bylo mi nanic.
Po nějaké době si tam zase začali dávat ,,líbací úkoly''. Když zrovna měl dát Nero pusu Káji, do pokoje přišel lektor s tím, že už máme být dávno na obědě.
Všichni jsme se rychle zvedli a šli. Na obědě mi skoro nic nechutnalo, a tak jsem zase odešla mezi prvními. Na pokoji jsem byla sama, ale i tak jsem zase nechtěla riskovat, že mě někdo uvidí, a tak jsem se zavřela na záchod se převléct.
Najednou se ale otevřely dveře a v nich stál Norby a viděl mě bez trička. Rychle jsem se zakryla a zařvala ,,Běž pryč!'' protože nesnáším, když za mnou někdo leze, když se převlékám. ,,Klid holka'' řekl pohodově. Začal se ke mně pomalu přibližovat. Byl děsivý. ,,Víš, už dlouho ti chci říct, že se mi dost líbíš a chtěl bych s tebou chodit. Co ty na to?'' zeptal se mě najednou. ,,My dva?'' zeptala jsem se řečnicky. ,,To nejde. Promiň, ale nemám tě moc ráda.'' řekla jsem mu smutně.
On mě ale najednou nalepil na stěnu a snažil se mi sebrat tričko, kterým jsem se zakrývala. ,,Jistě, že mě máš ráda, jen o tom ještě nevíš.'' řekl mi úchylným hlasem. Začala jsem se bát, a tak jsem začala křičet o pomoc. On mi ale dal ruku před pusu a šeptal mi nějaké nesmyslné a nechutné žvásty. Snažila jsem se bránit, ale byl moc silný. Začala jsem už jenom bezmocně brečet.
V tu chvíli se rozrazily dveře a v nich stály dvě osoby. Marwex a Moon. Marwex ode mně ihned odtáhl Norbyho a Moon hned běžel za mnou. Seděla jsem na zemi a brečela. Moon mi pomohl na nohy a obejmul mě. Nic neříkal, jenom mě hladil na zádech a snažil se mě utěšit. Stáli jsme tam tak několik minut. Pak na pokoj přiběhli lektoři, protože jim to ostatní kluci nahlásili. Vzali si sebou Norbyho a mě se jen zeptali, jestli jsem v pořádku. Samozřejmě jsem odpověděla, že jo, nechtěla jsem to nějak řešit.
Ale jakmile odešli sedla jsem si na postel, přitáhla si nohy k bradě a nechtěla s nikým mluvit. ,,Loou, už je to dobrý, jsme tu s tebou, neboj se.'' snažili se mě uklidnit. Seděli na naší posteli skoro všichni. Moon, Kongi, Rider, Oly, dokonce i Nero a Macko z vedlejšího pokoje. Dokonce i Marwex na mě občas soucitně pohlédl, když si myslel, že ho nevidím.
Jediné na co jsem se zmohla bylo: ,,Děkuju vám všem. Hlavně Moonovi a Marwovi.'' a snažila jsem se na ně usmát, ale moc se mi to asi nepovedlo.
Z odpoledních her mě lektoři omluvili a nechali mě na pokoji. Ale nechtěli mě tam nechat samotnou, a tak se mnou nechali Moona.
,,Co myslíš, že bude s Norbym?'' zeptala jsem se ho, když jsme na pokoji seděli spolu na posteli. ,,Prinajlepším ho vylúči.'' řekl mi. ,,Já se bojím. Co když ho tady nechají a on se zase o něco pokusí?'' řekla jsem a zase mi začaly stékat slzy po tváři. ,,Neboj sa, my ťa ochráníme.'' uklidňoval mě a jednou rukou mě objal okolo ramen. Dala jsem mu hlavu na rameno. Celou dobu jsme už potom mlčeli. Bylo mi s ním dobře. Dokáže mě uklidnit, i kdyby nic neříkal. Po nějaké době jsem na jeho rameni usla.
_________________________________________________________________________
Helooou!
Tak je tady nový díl a tentokrát trochu perverznější, snad to nevadí. :D Mám teď nějaké problémy s wattpadem a tento díl se mi nechtěl vydat, nevím proč, ale teď už se to snad bude vydávat v pohodě. :)
Každopádně pokud už to konečně vidíte, doufám, že vám tento díl líbil a budu ráda za každý vote a koment, mám vás ráda. <33
Byeee! <3 :D
ČTEŠ
YouTubeři v naší škole?!
FanfictionPatnáctiletá dívka, přejde na střední školu, kde potká pár youtuberů. Dokonce s nimi na adaptačním kurzu bude častěji než všichni ostatní. Proč? To a ještě mnohem víc se dozvíte v příběhu. (Je to pouhá smyšlená fanfikce a nic z toho není pravda!)