YouTubeři v naší škole?!

Epilog

Ráno jsem se vzbudila dřív než ostatní, což pro mě byla výhoda, protože jsem si stihla ještě dobalit všechen zbytek nepořádku, který jsem tu dokázala udělat za ty týdny.

Potom se vzbudili i ostatní a šli jsme na snídani. Celou snídani mi šrotovalo v hlavě, jak zvládnu do odjezdu ještě oslovit Marwa, aby si se mnou promluvil.

Na pokoji jsme už měli možnost být jen čtvrt hodiny a pak jsme se měli sejít u autobusu. Kluci pobíhali po pokoji a balili všechno, co nestihli a já jen seděla na posteli se sluchátky v uších a přemýšlela.

,,Lou! Už tam máme dávno být!'' sundal mi Rider sluchátko. ,,Už běžím!'' doslova, běžela jsem za nimi k autobusu. Tam jsme si uložili tašky a šli si sednout. Sedla jsem si dozadu k okýnku. Koukala jsem z okna, mírně poprchávalo.

Někdo mi poklepal na rameno. ,,Můžu si sednout?'' byl to přesně ten kluk, o kterém jsem poslední dobou přemýšlela dost často. Ten kluk, který mě dokázal ochránit, ale i rozbrečet. Ano, byl to Marwex.

Jediné, co jsem zvládla bylo kývnutí. Chvilku jsme tam jen potichu seděli. Ale pak jsem se konečně odhodlala promluvit. ,,Hele, potřeb...'' zastavila jsem se, protože v tu chvíli na mě promluvil i on, úplně to samé, co já. ,,Ty první.'' opět jsme řekli oba. Oba jsme povzdechli. Kdyby nás někdo sledoval, myslel by si, že jsme si tohle nacvičovali.

Nakonec jsem teda promluvila já. ,,Jen jsem si s tebou chtěla o něčem promluvit.'' řekla jsem trošku potichu. ,,Jo, já taky.'' řekl mi. ,,A o čem jsi chtěl mluvit ty?'' zeptala jsem se ho, protože jsem zase dostávala strach mu to říct. On chvíli mlčel, jako by uvažoval, jestli mi to vlastně chce říct. ,,O nás.'' řekl taky potichu. ,,Já vlastně taky.'' připustila jsem. ,,A o čem konkrétněji?'' zeptal se mě na oplátku on. ,,Už si nad tím lámu hlavu pár dní. A potřebuju to vědět.. Co jsi myslel tím, že žárlíš?'' konečně jsem se zeptala.

,,Ehmm, no já.. Myslel jsem tím, že..'' nedokázal se vymáčnout a tak jsem znova promluvila já. ,,Víš co, to je jedno. Myslím, že to ani nechci vědět, protože bych byla nejspíš zklamaná.'' řekla jsem smutně. Tušila jsem, že ke mně necítí to, co já k němu. ,,Zklamaná?'' zopakoval nechápavě. ,,Ano..'' na chvíli jsem se zastavila, protože jsem nevěděla, jestli je dobrý nápad pokračovat, ale nakonec jsem pokračovala. ,,Protože.. ke mně asi necítíš to stejné, co já k tobě.'' zašeptala jsem. Bála jsem se, že se mi teď vysměje. On trochu vykulil oči.

,,Co ke mně cítíš?'' zeptal se. To mu jako nedošlo, co se snažím říct? chce mě trápit ještě víc? ,,Mám tě ráda.'' řekla jsem mu co nejtiššeji a po tváři mi stekly slzy ze strachu, co teď udělá. Vysměje se mi? Zařve to na celý autobus? Naštve se na mě?

Ale stalo se něco, co bych nikdy nečekala. Políbil mě. Jakmile se ode mně odtáhl, přitáhl si mě zpátky do náručí. ,,Taky tě mám rád.'' zašeptal mi do ucha.

***

A takhle začala moje střední.

S Marwexem jsme začali chodit. Trávili jsme spolu spoustu času, často s náma byl i Moon nebo ostatní. Všichni jsme byli spokojení. Denča chodila s Kongim, Eliška s Portym a Kája s Nerem.

Jsem moc ráda, že jsem šla zrovna na tuhle školu a poznala tyhle lidi, protože bez nich bych asi pořád byla ta tichá, stydlivá a ustrašená holka, kterou všichni šikanovali.

Nebojte se nových věcí, nikdy nevíte, co se může stát a jak vám to může změnit celý život, nenechte si utéct všechno dobré jen proto, že se budete pořád obracet za minulostí.

____________________________________________________________________

Heloooou!!

Tak a jsem tady s posledním dílem. Doufám, že se vám tahle story líbila. Bohužel vám musím oznámit, že o youtuberech už psát nebudu (tudíž nebude ani druhý díl této story). Ale moc vám děkuju za úžasné komentáře a spoustu votů, které oprovázely celý můj příběh. Budu ráda, když mi i tady dáte nějaké votes a komentáře, pokud se vám poslední díl líbil. Kdybyste chtěli, můžete mi dát nějaké otázky do komentářů a já vám na ně odpovím. :)

A to už je ode mně vše, ještě jednou vám moc děkuju.

Byeeee! <3