YouTubeři v naší škole?!

Viděl jsem všechno

Najednou si někdo odkašlal ve dveřích, bleskově jsme se otočili a viděli jsme tam stát všechny z našeho pokoje. Moona jsem zahlédla úplně vzadu a se smutným výrazem. Co všechno viděli?!

Jen jsme tam stáli a koukali, nikdo nevěděl, co říct, zato já jsem měla co dělat, abych nezačala ječet. Byla jsem tak zmatená, nevěděla, co to všechno mělo znamenat, jestli to byla vážně pravda. Jedno jsem ale věděla. V tomhle pokoji teď nebudu už ani minutu. Se slzami v očích jsem vyběhla pryč z pokoje a následně na dívčí koupelny, kde jsem se zamkla.

Sedla jsem si na okno a přemýšlela. Všechno se mi v hlavě znova a znova přehrávalo. Utahuje si ze mě Marwex? Nebo.. to myslí vážně? Je tu nějaká šance, že mě má rád? A co vlastně cítím já? Hlava plná otázek a žádná odpověď!

Najednou na dveře někdo klepal. ,,Lou! Jsi tam?'' Byla to Kája s Denčou a Eliškou. ,,Nejsem! Běžte pryč!'' Zakřičela jsem na ně, možná až moc hnusně. ,,Otevři!'' zakřičely na mě nazpátek. Slyšela jsem ale v jejich hlase obavy. Nechtělo se mi nijak hádat, tak jsem nakonec otevřela.

,,Co se stalo? Viděly jsme jenom jak jsi běžela sem a následně se kluci začali hádat.'' začala Kája. ,,Nechce se mi o tom mluvit.'' řekla jsem a znova si sedla na okno a koukala z něj ven, začalo pršet. ,,Dobře, nebudeme tě nutit. A asi s námi nechceš za klukama do společenky co?'' zeptala se Eliška. ,,Ne.'' řekla jsem bez váhání. ,,Dobře, tak kdyby něco, jsme tam.'' usmála se Denča a odešly.

Asi deset minut jsem ještě seděla a koukala z okna na kapky padající dolů a snažila se přijít na odpověď na některou z mých nezodpovězených otázek. Rozhodla jsem se s tím přestat, protože jenom přišly další otázky. Holky říkaly, že jsou všichni ve společence? V tom případě je pokoj volný, pomyslela jsem si, zvedla se a šla na pokoj. Otevřela jsem dveře, ani jsem se nerozhlížela a svalila se rovnou na svou půlku postele. Zavřela jsem oči a snažila se na nic nemyslet.

,,Ani za 'ahoj' ti nestojím?'' zeptal se mě Moon, který ležel vedle mě asi už od začátku, akorát jsem si ho nevšimla. Vyjekla jsem, protože jsem se ho hrozně lekla. On se jen uchechtnul. ,,Ty si si ma fakt nevšimla?'' zeptal se pobaveně. Nic jsem neříkala. ,,Takže ty sa so mnou kvôli nemu fakt nebudeš baviť? Ja myslel, že sme priatelia..'' řekl hodně smutným tónem. V tu chvíli jsem si zase vzpomněla, jak tam stáli ve dveřích. ,,Co jste všechno viděli?'' zeptala jsem se jen. ,,To je jediné, čo mi povieš?'' zeptal se smutně a zároveň naštvaně, pak si povzdechl a pokračoval. ,,Oni len počuli poslednú vetu.'' řekl. ,,Oni? A.. ty?'' zeptala jsem se ještě nervózněji.

,,Já..'' zasekl se. ,,videl som všetko.'' řekl mi. Zdálo se mi to, nebo mu vážně tekla slza? Hned se ode mně otočil. ,,Nikdy se s tebou nepřestanu bavit proto, že mi to někdo řekl.. slibuju. Mám tě ráda a nechci tě ztratit'' řekla jsem mu s pevným hlasem. Otočil se na mě, usmál se na mě a pevně mě obejmul. ,,Tiež ťa mám veľmi rád a nechcem ťa stratiť.'' řekl mi a dal mi pusu do vlasů.

Pak na pokoj začali přicházet ostatní. Rychle jsme se od sebe odtrhli a já si odešla vyčistit zuby a osprchovat. Když jsem se vrátila, kluci všichni leželi a byli na mobilech. Cítila jsem ve vzduchu napětí. Všichni byli ticho, jen když jsem přišla, tak na mě někteří koukli a pak se zase vrátili k mobilu. Lehla jsem si do postele a nasadila si sluchátka. Teď jsem měla čas na přemýšlení.

Je možné, že by mě měl Marwex vážně rád? Jestli jo, proč byl předtím takový? Dobře, tuhle otázku nechám stranou. A co já? Vím, že už nemůžu sama sobě lhát. Musím si přiznat, že Marwexe vážně neberu jen jako kamaráda, ale cítím k němu něco víc. Ale je tu ještě někdo. Moon. Tenhle kluk mě taky hodně mate. Je ke mně tak hodný, vždy když jsem smutná, snaží se mě utěšit. Naproti tomu Marwex na mě do nějaké doby pořád jenom řval. Ale řekla jsem mu, že na to zapomenu, neměla bych na to myslet. Vlastně je pravda,že on mi taky hodně pomohl, když jsem to potřebovala.

Fajn, tohle přemýšlení mě opět zmátlo ještě víc. Ale ujasnila jsem si jednu věc. A to, že i k Moonovi, i k Marwovi cítím něco víc než jen přátelství.

Sundala jsem si sluchátka a šla jsem spát, to je věc, kterou určitě nic nepokazím.

Byla jsem připoutaná ke zdi. Všude okolo mě byla tma. Začala jsem zmatkovat a řvát o pomoc, ale nevyšla ze mě ani hláska. Nemohla jsem mluvit. ,,Copak? Děje se něco?'' najednou se přede mnou objevil Marwex. Škodolibě se usmíval a ruce měl schované za zády. Začala jsem se ho bát. ,,Neříkal jsem ti, aby jsi s ním už nemluvila?'' zvýšil na mě hlas a ukázal kousek vedle mě. Otočila jsem hlavu a viděla jsem tam na židli přivázaného zkrváceného Moona. Měl oči zavřené a krčil se v bolestech. Tolik jsem chtěla mluvit, řvát, cokoliv, ale neudělala jsem nic. Jenom jsem brečela. ,,Neposlechla jsi mě a teď za to zaplatíš.. jeho životem.'' byla poslední věta před tím, než jsem slyšela výstřel.

,,Lou vzbuď se!'' slyšela jsem nějaké hlasy. Pomalu jsem otevřela oči. Stáli nademnou všichni z pokoje. Já jsem jen cítila, jak mě bolí hlava a jaká je mi hrozná zima. Na tváři jsem měla zaschlé slzy a byla jsem spocená. Cítila jsem se hrozně.

,,Co.. se děje?'' bylo jediné, na co jsem se zmohla. ,,Křičela jsi ze spaní, brečela jsi a celá se třeseš. To se děje.'' řekl mi Marwex. Pak jsem ucítila Moonovu ruku na svém čele. ,,úplne horí'' zakřičel vyklepaně a začal zmatkovat. ,,Hlavně klid, Moone namoč ručník a dej jí ho na čelo, Kongi, ty přines sklenici vody a tabletku na sražení teploty,...'' začal rozdávat úkoly Rider. ,,To nemusíte, j-jsem v pohodě.'' řekla jsem rozklepaným hlasem. ,,No to vidím'' řekl ironicky a já zahlédla v jeho očích obavy.

,,Kolik je hodin?'' zeptala jsem se, když jsem zapila prášky, které mi dal Kongi. ,,Pol tretej'' odpověděl mi Moon a zívl si. ,,Už je mi líp, běžte si lehnout.'' pokusila jsem se o úsměv. ,,Půjdeme si lehnout až nebudeš mít teplotu.'' řekl mi Rider a podal mi teploměr.

Teploměr mi naměřil 38,9°C. ,,36,8°'' zalhala jsem, protože jsem chtěla ať si taky odpočinou. Než jsem stačila teploměr vypnout, sebral mi ho Marwex. ,,No jasný.. Proč nám lžeš?'' zeptal se mě trochu naštvaně Marwex. ,,Chci, abyste si taky aspoň trochu odpočinuli.'' řekla jsem potichu. ,,Fajn, kluci běžte si lehnout, já tu zůstanu s ní.'' oznámil ostatním Marwex. Věděla jsem, že mu to asi jen tak nevymluvím, a tak jsem mlčela, stejně mi moc do mluvení nebylo.

Ležela jsem a usínala ale hned jak jsem zavřela oči, viděla jsem mrtvého Moona a Marwexe s pistolí. Potichu jsem vyjekla a zase jsem se začala třást, slzy mi stékaly po tváři. Když si toho Marwex všiml, klekl si rychle k mé posteli a chytl mě za ruku. ,,Co se dějě? Je ti zima? Počkej, přinesu ti deku a ještě-'' už už odcházel, ale já mu stiskla ruku a tím ho zastavila. ,,Prosím, jen tu se mnou zůstaň.'' skoro jsem to zašeptala. Jeho přítomnost mi v tuto chvíli pomáhala víc než deka či nějaký prášek. Chvilku na mě zmateně koukal, pak si ale sedl zpět a ruku mi stiskl nazpátek. ,,Dobře, ani se odsud nehnu.'' usmál se na mě.

 V tu chvíli mi to došlo. Jeho přítomnost mi pomáhá, několikrát mě už i zachránil, ať už v lese, před Norbym atd.. , když jsem s ním, cítím se opravdu šťastná. Vážně ho mám ráda..

_____________________________________________________________

Helouuu!

Tak jsem tady s novým dílem, tohle je nejdelší díl, který jsem kdy napsala. :D Nemám tady moc co psát. Jen doufám, že se vám díl líbil a budu ráda za každý vote a koment. <3 To je ode mně zatím vše..

Byeeee!! <33