Lék na svobodu (Avengers)

Potíže na obzoru

Hlásím se s další kapitolou :)! Vím, že v poměrně krátkém časovém rozmezí od druhé, ale chytla mě chuť psát, tak se jí držím, co to jen jde. Na scéně se neobjeví všichni z Avengers, ale alespoň jejich zlomek.

Tak si to užijte a zanechte tu něco pro mě.

***

„Nemůžu uvěřit, že mám fakt volno," pronesl uznale Clint, jen co se ocitl mezi Avengers. Ti mu věnovali bezvýznamný pohled a dál nejevili zájem. Ještě aby si ho po tak náročné akci nezasloužil. A pochlubit se musel.

„Beztak ti do tří dnů zavolá Coulson, že je něco naléhavé," ušklíbla se Nataša nevesele. S nejistotou osobního volna se odvážila zřídkakdy odcestovat. Raději se dívala na mnohdy kyselé obličeje ostatních, než odjela po dvou dnech z dovolené s pocuchanými nervy do práce.

„Tři dny by byl rekord," povzdechl si Clint frustrovaně a bez zábran sebou pleskl na gauč. Občas přemýšlel, že nechá všeho, co kdy dělal a dá se na pekaře. Vážně, cítit voňavé čerstvé pečivo každé ráno, to vůbec neznělo špatně.

„Nebudeš v tom sám," zamrmlala Nataša nespokojeně a způsob, jakým hodila svou svačinu do mikrovlnky, Clinta jen usvědčil, že je vážně rozhozená. Ono volno samo o sobě znělo moc pěkně, ale když vám volají v půl třetí ráno s tím, že nějaký sebejistý vrah vyžaduje pozornost poloviny města, zase tak úsměvné to není.

„Má cenu někam jezdit?" prohodil, zatímco listoval novinami. Víc než jejich obsah ho zajímal fakt, jak se sem vůbec dostaly, a co dělají v Tonyho věži. Denně tu narážel na zvláštní věci, ale noviny tu viděl skoro poprvé. Tony se těchto zastaralostí děsil jako čert kříže, a dění ve světě se mu dostávalo zásadně od Pepper.

„Pokud se chceš podívat, kde se ubytuješ a následně odjet zpět, můžeš," utrousila Nataša rozmrzele, a zakousla se do věci, co vypadala jako rozmražená ovesná placka. "Možná nedojedeš ani na benzínku."

„Tak nic," povzdechl si Clint smířlivě a dál listoval v novinách.
Armáda opět zasáhla – stálo v jednom z mnoha tučně natištěných titulků. Nevesele se ušklíbl. Armáda. Ta armáda. Zkoušel si pod tím slovem vybavit jakoukoli spojitost. A po chvíli se mu to podařilo. V hlavě se mu rozjel rozsáhlý proud myšlenek, a on jen s pohledem upřeným do neznáma vzpomínal. Armáda mu vzala jeho parťáka na život a na smrt. Ta zpropadená armáda, organizace, jež táhla dobrovolné zájemce za vybitím adrenalinu do boje. V průběhu let tak nějak nevzpomínal, a co propásl, se teď hromadilo. Vztek se střídal se smutkem a smutek s nostalgií. Ani si neuvědomil, že svými pěstmi drtí nebohý papír a vysloužil si tím pár nechápavých pohledů. 

„Clinte, si v pohodě?" hlesla Nataša zaraženě. Její reakce ho obměkčila.

„Ale jo, jen jsem si na něco vzpomněl," zabručel, o něco méně nespokojeně než před chvílí. Odebral se na balkón, kde vanul slabý vánek, a jemu tak připadalo, že myšlenky nějak plynou s ním. Pryč od něj. Ani nevěděl, jak skončila. Jestli je stále ještě na živu. A jestli si na něj vůbec vzpomene tak, jako on před chvílí. 

„Měl bys jít dovnitř. Začíná se zatahovat. Můžeš zmoknout. A víš, jak Coulson nesnáší agenty s chřipkou," vytrhl ho ze zamyšlení Natašin hlas. Pohlédl na oblohu. Byla černá, tak černá, jako jeho myšlenky.

Pobaveně se ušklíbl.

„Navíc za chvíli začíná ten večírek," dodala s neskrývanou nedočkavostí.

„Jaký večírek?" podivil se.

„Tonyho, koho jiného," usmála se, chlácholivě ho poplácala po rameni a jak se objevila, tak se také ztratila. To na té ženské miloval. Zbytečně se nevyptávala.

---

Z vyčerpaného a bezesného spánku ho probudil chlad. Chlad tak vlezlý a nepříjemný, až se zařezával do morku kostí. Nespokojeně se otřásl a tiše zanadával – nevěděl, co měl na sobě, ale jako tepelná izolace to rozhodně nesloužilo. Rukama zašátral kolem sebe, ale ta zpropadená přikrývka, jakoby zmizela. Zavrčel a přes všechnu svou vůli otevřel spánkem zastřené oči. Rozhlédl se kolem sebe, pokrývku spatřil na osobě ležící vedle něj. Nejdřív se polekal, kdo vedle něj spí, ale nějak si namluvil, že to bude určitě nějaká pořádná holka z toho večírku. Ale ať to byla holka a on zdvořilý gentleman, strhl z ní přikrývku a sám se stočil do klubka. Konečně zacítil to blahodárné teplo a spokojeně se usmál. To už se ale zmrzlá osoba na druhé straně začala z chladu ošívat a naštvaně mrmlat. 

„Jarvisi, zatop trochu," zahuhlala do polštáře. Clint, ať už rozespalý nebo ne, úlekem vytřeštil oči. Prudce se otočil na druhého spáče.

„Co tu děláš?!" zavřískl Clint rozrušeně a stáhl se na samý kraj postele. Buzený se nespokojeně zavrtěl a složil ruce pod polštář. 

„Spi kotě, to bude dobrý," hlesl z polospánku. Clint zalapal po dechu. 

„Tony, okamžitě vypadni z mé postele!" zvýšil hlas a dloubl vynálezce do ramene.

„Chápu, nejsi na to připravená," povzdechl si, a když se začal malátně zvedat do sedu, Clintovi poskočilo srdce úlevou. Tony však, aniž by se namáhal probouzet, sebou ze sedu plácl na druhý bok a spokojeně usnul. Lukostřelec si útrpně povzdychl. Jeho hlava mu připomněla, že by měl přestat nadávat a raději se z předešlého večera pořádně vyspat. Zabalil se zpět do deky, odsunul se na samý kraj postele, odkud Tonyho pozoroval ostřížím pohledem. Alespoň, dokud neusnul.

Tentokrát to nebyl chlad, ale otravný, do hlavy bodající zvuk přicházejícího hovoru. Rozmrzele zamručel a ztěžklou paží chmátl po telefonu. Jediné, co se mu podařilo, bylo rozlít si sklenici s vodou. Její vlhkost, jakmile se vsákla do Clintových svršků, ho probudila natolik, aby své oči otevřel a odvážil se podívat na jméno volajícího. Když to jméno uviděl, přemýšlel, že se zakope někde za městem v hlubokém lese. 

„Ano?" broukl do mobilu tak, aby si druhá osoba co nejvíce vyžrala jeho nevhodné probuzení.

„Agente Bartone, přepokládám, že jste v plné pohotovosti," promluvil nevzrušeně hlas na druhé straně. Snad jakoby soucítil. Čehož snad Fury a jeho sebranka nebyli schopní. 

„Jak na co," prohodil lehkovážně a ohlédl se za své rameno. Tony, zatímco tvrdě spal, slintal do polštáře. Lukostřelec otráveně protočil očima a pokoušel se Coulsonovi nevyškrábat přes telefon oči. Coulson vždy volal ohledně jen jedné věci. Ale jeho jízlivou poznámku přešel bez komentáře.

„Zastavte se na základně S.H.I.E.L.D.u v devět hodin," oznámil suše, chtíc ukončit hovor. 

„Pošlete informace po Jarvisovi, nehodlám se projíždět," zavrčel a očima probodával zeď naproti sobě.

„Jak si přejete," řekl Coulson a zavěsil. Ten grázl! Moc dobře věděl, jak člověka vytočit k šílenství aniž by hnul brvou.
Zpocenou dlaní si promnul obličej. Když si uvědomil její vlhkost, s nechutí vstal a odebral se bez váhání do koupelny, odkud vyšel s lepší náladou. Nebo alespoň s pocitem čistoty.
Střelil pohledem k Tonymu a vyšel z pokoje. Coulson tentokrát zbořil rekord. Bohužel v nejrychleji zrušené dovolené.