Lék na svobodu (Avengers)

Objev roku

Jsem tu s další kapitolou! :) Chudák Clint, bude to mít těžký.

***

Holuba, který mu prolétl téměř před obličejem, pozoroval s větším zájmem, než to, co mu přikázal Fury. Pták třepal svými křídly, pařátky vlály za tělem, a zobák vydával vyděšený zvuk, snad jakoby Clintův zjev byl odpuzující. Ale i ten holub, který byl momentálně jediným středobodem jeho zájmu, se po chvíli ztratil za rohem. Bylo to nudné, tak nudné, že měl chuť z toho mrakodrapu na kterém stál, začít plivat lidem na hlavu. I když měl sliny na krajíčku, nepřestával myslet na toho nejhoršího posla špatných zpráv, Coulsona, který mu bez mrknutí oka zkazil vytouženou dovolenou.

"Clinte? Jak to tam u tebe vypadá?" hlesla Nataša, čímž ho probrala z bezcílného užírání se. Neznatelně sebou trhl, vyčetl si, že cíl mu mohl lehko ulicemi proklouznout, a v rychlosti obhlédl terén. Pod mrakodrapem, na kterém stál už od rána, zahlédl Natašiny zářící vlasy, a ihned zahnal myšlenku plivat lidem z nudy na hlavu. Mohl by plivnout na toho plešatého chlapa, co seděl opodál, ale stačilo by, aby zavanul letmý vánek, a Nataša by mu jistě poděkovala několika pěstmi. 

"Nikde nic, je to čistý," broukl nezaujatě a svěsil paže s lukem podél těla. Sluníčko vystoupilo zpoza mraků a začalo pálit do Clintových ramen. Nervózně se ošil. Ani ta černá vesta na pohodlí nepřidala. Raději by Furymu leštil boty, než tu hodiny stál a vyhledával potencionální cíl, který ani nemusel představovat hrozbu.

"Stáhneme se, kdyby tu měl být, objevil by se už dávno," poznamenala Nataša s povzdechem, zvedající se ze své pozice. S radostí jí dal za pravdu, a nějak se mu u srdce ulevilo, když to vyslovil někdo jiný. S blahodárným pocitem, který se mu rozléval po celém těle, věnoval svému okolí vítězoslavný a o nic méně pohrdavý pohled, a konečně se otočil na patě. Lehkým krokem mířil ke schodišti, když přistál obličejem na zemi. Málem by se myslel, že zakopl, ale nejméně sedmdesát kilo živé hmoty na jeho zádech mu připomnělo, že nerovnost za to zdaleka nemohla. Zahodil vše, co měl po ruce, a útočníka skopl ze svých zad. Ten mu tichým zaskučením dal najevo, že to nebylo bezbolestné, a kopancem do Clintova břicha, že zdaleka ne něco, co ho mělo dorazit. Vnitřnosti se mu otřásly, vlastně málem přestal bolestí dýchat, ale když si všiml, že útočník je nějaká poblázněná holka, kopanec jí vrátil. Nerad ubližoval ženám, ale když ona mlátí jeho, proč by nemohl on ji. Zatímco on její výpad tak nějak ustál, ona nebezpečně zavrávorala a kdyby se nezachytila trubky, zcela jistě by přepadla přes okraj střechy. V ten moment v Clintovi lehce hrklo, když si představil, že to on by měl na svědomí mastný flek dole v ulici.

"Clinte, jsi v pořádku?" zaslechl v komunikátoru starostlivý Natašin hlas. Nereagoval. Jak by taky mohl, když mu útočnice visela na zádech a pokoušela se ho podříznout. Místem, odkud vytáhla svou zbraň, se raději nepokoušel zabývat. Ač jemu docházeli síly, jí evidentně ne. Držela se na něm jako blecha na psu, a ze síly stisku bylo znát odhodlání, že nehodlá pustit. Bez přemýšlení udělal pár kroků zpět a narazil jejími zády o stěnu budky. Jediné, čeho docílil bylo, že nohama, kterýma se držela kolem jeho pasu, prudce kopla do míst, kam neměla. Clint zaúpěl, a z posledních sil jí přehodil přes svá záda. Teď to byla pro změnu ona, kdo tvrdě přistál na tvrdé zemi. Ale jakoby jí tam jen položil, se rozzuřená zvedla, přičemž Clint postřehl něco, co se nezvedlo s ní a zůstalo ležet. Rozeběhla se proti němu, chystala se mu vrazit pěstí, což úspěšně vykryl a ránu jí vrátil. Vlastně hned několikrát. Dívka se chtě nechtě svezla se zakrváceným obličejem na zem. Ležela bezvládně. Málem se urazil, že na něj posílají takové nováčky.

"Natašo? Mám náš cíl," houkl udýchaně do komunikátoru. Jeho hrudník se prudce zvedal a klesal, což mu připomnělo, že už také není nejmladší. Nataše by to nikdy nepřiznal, ale občas se viděl v křesle u krbu.

"Polohu," zeptala se stručně, a z hlasu znělo odhodlání. Clint spolkl poznámku o tom, že jediné odhodlání si může nechat na zdolání těch sto sedmi pater.

"Chceš to podrobně?"

"Clinte!" okřikla ho Nataša rázně. Clint se tiše zasmál a ohlédl se na bezvládné tělo.

"Leží metr přede mnou."

"Leží?!" vyhrkla Nataša překvapeně.

"Nebo se válí, mě je to fuk! Zavolej Furymu a balíme to," odbyl jí netrpělivě, a těžkého zabijáka obrátil na břicho. Svázal její ruce a nohy tím, co našel. Bylo mu té holky i trochu líto, protože Fury nejspíš nečekal na nic jiného, než že si jí pořádně ve výslechové místnosti podá. 

Když, stále v bezvědomí, byla dívka odnesena do letounu, který se objevil během chvíle, si Nataša všimla toho, co jí během rvačky s Clintem vypadlo.

"Clinte, to je její průkaz," hlesla Nataša udiveně a zvedla kartu ze země. Lukostřelec se se zájmem ohlédl. Jaký idiot v utajení by u sebe nosil průkaz?

"Ukaž," řekl nepodstatné, naklánějíc se k ní. Znenadání vytřeštil oči a v obličeji mu zmizela zdravá barva. "Dej to sem!" vytrhl jí neomaleně průkaz z ruky a zůstal nevěřícně civět na identifikaci dívčiny osoby.

"Jsi v pohodě?" hlesla ustaraně Nataša, když po dlouhou dobu nemluvil, jen vytřeštěně zíral do karty. Vypadal, jakoby se měl každou chvíli pozvracet a skočit z mrakodrapu.

"To není možné," šeptl a ruka se mu roztřásla. Zatnul čelist, sevřel v ruce pěst, a vypadal jako někdo, kdo se chystá podpálit město.

"Konkrétněji by to nešlo," odfrkla si Nataša. Clint po ní střelil přísný pohled.

"Je to Jacqueline, vyprávěl jsem ti o ní," dostal ze sebe roztřeseným hlasem, svěsil ruku s kartou a snad prosebně se podíval k nebi.

"Takže žije? Není to skvělé?" snažila se ho povzbudit Nataša chabě. Na to jméno si vzpomínala. Clint jí ho skoro vyryl do mozku, jak často se o ní zmiňoval.

Ale lukostřelec se souhlasně netvářil. Jen se krátce pousmál - to byla reakce na zmrtvýchvstání jeho věrného přítele.

"Pokusila se mě zabít," odpověděl stroze, a Nataša se bála, aby nezačal skřípat zuby, jak moc čelist zatínal. Sváděl se v něm vnitřní boj. Jak mohl být nejlepší přítel přítelem, když se pokusil zabít? Naivní jako Steve si v tomto ohledu nepřipadal.

"Třeba jí vymyli mozek, nebo tak," pokoušela se zachránit jeho zdravý rozum.

"To je na tebe dost chabá odpověď," odsekl, ale rázem se usmál. Smutně, ale přeci. Nataša ho chlácholivě poplácala po rameni.

"Pojď, myslím, že si máte co vyříkat," usmála se.

"Cítím se jako Steve. Je to špatný," povzdechl si Clint útrpně a nastoupil do letounu. Pilot si úlevně povzdechl, mohl vzlétnout.