Xmen - Zrod Pádu

I.Kapitola

Normální den, ráno jsem vstala a prve jsi vyčistila zuby, opláchla jsem jsi obličej studenou vodou, oblékla se. Pak jsem se šla najíst, ale v lednici ani v spižírně nic k jídlu nebylo. Tak jsem se na jídlo vykašlala a šla do školy.
Ve škole jsem moc dobrá nebyla, ale vždy na konci roku jsem přidala, abych to dotáhla na čtyřku a nepropadla. Nepočítala jsem s tím, že po ukončení tohoto školního roku se dostanu na gympl.
První hodinu byl tělák, ten mi nevadil, stejně vždy sedím na střídačce. Tentokrát se hrál florbal. Hodina na střídačce uběhla rychle, protože jsem tam seděla sama a mohla si hrát
s mincí.
Druhá hodina zemák. Ta kráva mě vyvolala a zeptala se mě na něco, co jsme se neučili. Samožrejmě že jsem to nevěděla. Dostala jsem pětku. Za to jsem
na paní učitelku vykřikla, že je debil. Za to mě poslala do ředitelny. Čekala jsem před tou blbou ředitelnou asi půl hodiny. Potom se uráčili mě pustit do vniřt. Vešla jsem a pozdravila.
Pak ředitel zeptal;
" Víš Deron, ty jsi moc chytrá holka a určitě bys to někam dotáhla, kdybys na školu tak úplně nekašlala. Mám tu tvoje výsledky. První stupeň, vítězka matematické olimpiády, samé jedničky, paní učitelka tě měla za génia. A pak druhý stupeň, puberta tvoje výsledky šly rázem dolů. Můžeš mi to vysvětlit? "
Je jasné že jsem mu nemohla říct pravdu, že se u mě v pubertě začala objevovat má mutace, až jsem z toho málem zešílela,
i teď se s tín těžko vyrovnávám a proto jsem tak neschopná. Tak jsem odpověděla, že nevím.
Na tož o mě nechal jít s ředitelskou dutkou.
Do třídy jsem se vrátila zrovna když zvonilo. Pár otrapů se mě ptalo co říkal. Byli to zazobanci, kterým rodiče zaplatili dobré známky. Já jsem o rodiče přišla, otce jsem nepoznala a 
v sedmé třídě mi sebrali matku, protože zjistili, že je mutant. Naštěstí mě neodhalili. Od té doby jsem žila sama a vydělála jsem si drobnými krádeži.
Za chvíli zvonilo na další hodinu, byl příroďák. Dřív mě zajímal, ale teď už ne. Takže jsem tu nudnou hodinu prokoukala. Pak zase zvonění a zase přestávka. Pomalu jsem se šourala k učebně matiky a fyziky.
Na začáktu matiky mi paní učitelka zdělila, že z jistých zdrojů zjistila, jak jsu nelegálně vydělávám na živobití. Jinak řečeno, že kradu. Jedna blbka vzadu se pošklíbla, musela to kecnout ona, nenávidí mě od té chvíle, co mě spatřila. Paní učitelka dodala, že to takle dál nejde a že budu nejspíš vyloučena že školy.
Ta blbka a i ostatní se začali mně smát, asi tak že to šlyšela celá škola.
Náhle se mě něco zmocnilo. Bylo to jako vztek, bolest a zlost. Neovládala jsem se a udělala něco, co jsem dělat neměla.
Ta blbka měla totiž stříbrný řetízek.  Já natáhla ruku a začala ji tím řetízkem škrtit. Všichni po mě vrhli vražedný pohled. Za chvíli ta blbka byla mrtvá a já zamatkovala a udělala jsem ze stropu celé školi magnetické pole, to způsobilo, že veškerí kov se přilepil k tomu stropu a utekla jsem.
Byla jsem vědomtoho, že budu teďka hledaný uprchlík. Běžela jsem a ani jsem nevěděla kam. Domů jsem nemohla, tam by mě hledali. Už mi pomalu, ale jistě docházeli síli. Tu se zatáhlo a zacčala bouře. Podivila jsem se, přece hlásili slunečno. V té bouři js spatřila ženskou postavu, která vypadala jako by tu bouři ovládala. Najednou ke mně přiběhl nějaký modrý kluk.
" Poď se mnou jestli chceš žít. " Řekl a natáhl ruku. Jak jsem se té jeho ruky dotkla, stalo co něco divného, co nemohu popsat. Nic méně jsem ztratila vědomí...