Xmen - Zrod Pádu

III. Kapitola

Tu noc jsem neusla. Brzy ráno jsem se rozhodla to tu jít omrknout. Ještě jsem nebyla úplně rozhodnuta jestli tu chci zůstat.
" Ahoj. " Uslyšela jsem hlas za mnou. Otočila jsem se a uviděla za mnou kluka, vypadal o trochu starší než já. " Ahoj. " Odvětila jsem. " Jsi tu nová, viď. " Řekl;
" Jsem Harry. " " Já jsem Deron. " Odpověděla jsem. " Asi jseš hodně zmatená, ale to byl asi každý kdo přišel. " Dodal.
" Včerejšek byl pro mě hodně podivný. " Pověděla jsem; "Ani se mi tomu nechce věřit. "
" Počkat, já jsem tě někde viděl, pojď za mnou. " poručil mi. Pak jsme šli někam, co jde nazvat asi jako veliký obývák. Tam Harry zapnul televizi. Byla tam jedna zpráva a to že jsem hledaný uprchlík, stíhán za vraždu. Harry se na mě divně podíval.
" Já za to nemůžu, neovládala jsem se. " Znejistila jsem. " A co je vlastně tvoje mutace? " Zeptal se. " Ovládat kov. " Odpověděla jsem. " Jako... " Nedokončil větu.
" Jako kdo? " Otázala jsem se.
" To neřeš. " řekl;
" Dívej. " Pak jsi vyhrunul rukáv na ruce měl vypálené pruhy. Když zaťal pěst, tak se ty pruhy rožhavily do ruda.
Navrhla jsem, že bychom měli jít na první vyučovací hodinu, protože se blíží osmá. Nevadilo mi, že jsem byla bez snídaně, jsem zvyklá. Harry mě zavedl do učebny. Sedli jsme si vedle sebe. Za chvíli tam přišel ten chlap s kovou kostrou ze včera a oznámil; " Dobrý den, jsem profesor Logan a to to je hodina dějepisu. " Pak něco vykládal o Punských valkách. Asi v prostředku hodiny jsem Harrymu pošeptala; " Chceš něco vidět? " A k tomu jsem natáhla ruku.
" Ať tě to ani nenapadne
Deron! " Zakřičel profesor Logan. Potom dala jsem ruku zpátky dolů. Za chvilku byla přestávka.
Přesunuli jsme se na další hodinu. Já bych nikdy do té místnosti netrefila, ale naštěstí mi Harry pomohl. Když hodina začla, přišla tam vyučující, která se přestavila jako Orora. Měli jsme fyziku. Brali jsme nějaké fyzikální zákony.
Na tu to hodinu jsem neseděla vedle Harryho, ale vedle kluka, co se jmenoval John. Uměl ovládat oheň a nebyl moc přátelský. Ta hodina byla snad nekonečná. Počítala jsem vteřiny do jejího konce. Po dlouhé době čekání jsem se dočkala, hodina skončila. Měli jsme jedno hoďku volnou. Tak jsem vyrazila se podívat ven.
Pár dětí tam hrálo basket, přidala jsem se k nim. Byla to docela zábava, zvláště potom co jsem zjistila, že je v míči kousek kovu. Odešla jsem až tehdy, když byla minuta do zvonění. Běžela jsem o sto šest, abych to stihla.
Ale nepodařilo se to. Učitelka jménem Jean Greyová, mi vynadala že chodím pozdě
a začla vykládat něco
o odmnocninách. Náhle se podivně chytla za chlavu, jako by šlyšela nějaký signál.
" Dnes vyučování končí dřív.
Za domácí úkol je si to zopakovat. " Oznámila a odešla
Harry mi vysvětlil, že se to stává tady často. Šla jsem na pokoj. Opláchla jsem si obličej a sedla do křesla. Náhle jsem ušlyšela slabé klepání. Nejprve jsem myslela, že je to vítr, ale to klepání zachvíli zvíšilo na hlasitosti. Pomalu jsem se přiblížila ke dveřím a vzala za kliku.