Xmen - Zrod Pádu

XIV.Kapitola

Za chvíli mi Summers dovázal ruku a já se chtěla vydat k odchudu. Ten nápad ale jsem neměla sama a i ten stříbrnovlasý kluk s tím okřídleným se vydali k východu.
"Čau děcko!" Pozdravil ten kluk s křídly.
Děcko? Really?
"Já nejsem žádné děcko, je mi skoro patnáct!" Zařvala jsem na něj.
"No, právě." Odpověděl a chtěl odejít. 
'No právě', já mu dám co proto!
"Hej!" Zakřičrela jsem a díky jeho  pásku ho hodila na druhou stranu místnosti...
Ten stříbrnovlasý k němu hodně, ale fakt hodně rychle doběhl a pomohl mu vztát.
"Hele, ty stříbrnovlasý, nemůžeš mě rychle dostat odtuď pryč?!"
Zeptala jsem se. Ale místo odpovědi nám Summers začal nadávat;
"Jakto že se tady perete! Jasone posmívat se někomu takovýdlemu, to jsem myslel že je i pod tvou úroveň, která je tak nízká a Deron, dovolovat jsi na slabšího?"
Potomhle proslovu se Summers chutil za hlavu a řekl: "Profesor je tady, Pietro vezmi Deron za nim."
"Já nechci." Odvětila jsem, ale to už jsem byla u profesora.
"Ahoj Deron, Pietre můžeš jít." Pozdravil profesor, na tož ten kluk zmizel.
Pak se profesor zamyslel a tím zamyslel myslím, že sd podíval do mé hlavy. Neměla bych to poznat, ale dívání do hlavy jsem zažila snad milionkrát.
"Mysleli jsme, že si odešla domů." Pověděl profesor: Od Ericka bych čekal cokoliv, ale tohle? Jestli tu chceš i na dále zůstat, tak můžeš, akorát ti budem muset najít nový pokoj."
Pokoj? Ale já tu nechtěla zůstat, ale asi nemám kam jinam jít.
"Dobře." Odpověděla jsem.
"Jo a Deron, no, pár xmenů tady teď není a hodila by se nám náhrada." 
Dodal profesor.
"Jak to myslíte?...Počkat já, xmen? Děláte si srandu?" Odvětila jsem.
"Nedělám si legraci." Řekl profesor a tu chvíli do místnosti vlítnul stříbrnovlasák a vykřiknul: "Viděl někdo zprávy? Nějaký okřídlený maník se zmocnil letadlové lodi."
"Pietro, říkal jsem ti že máš klepat." Napomenul ho profesor.
"Ok, ale proč nic nepodniknem?" Zeptal se. "Je nás málo." Odpověděl profesor. "Tak přijmeme někoho novýho." Nenechal se odbít. "Právě jsem někoho přijmul, ale stejně." Konstatoval profesor.
Jak jako? Já neřekla ani slůvko souhlasu.
"Tak přijměte ještě někoho, hodil by se někdo s křídly." Namítl ten kluk.
"Počkat, ale jediný student s křídly na této škole je..." Nedořekl profesor.