Xmen - Zrod Pádu

XI. Kapitola

Jaký je to pocit, být vrah odsouzený k smrti?
Ušlyšela jsem hlas. Rozhédla jsem se, ale bylo prázdno. Asi byl ten hlas jen v mé hlavě. Též v mé hlavě bylo, že Magneto je ten největší kretén na světě.
Už jsem nebrečela, protože jsem pochopila, že je to zbytečné. Nevěděla jsem co mám dělat. Chtěla jsem z hlavy vylovit nějaký nápad, ale bylo to zbytečné.
V uších mi zněla pořád dokola věta: zítra ji zabijte.
Proč tohle někdo dělá? Proč někdo prosazuje své názory někonečným zabíjením? Proč je někdo sakra tak neskutečný debil?
Rozhodně jsem si nepřestavovala svůj konec rukou takového blbce.
Pomyslela jsem si, když mě to napadlo, nemusím tak umřít, můžu jsi vzít život sama.
Ale jak? Když tady nic není, jen beton. Tu jsem vzpoměla na můj náhrdelník. Bohužel není na něm ani kousek kovu, je to špičatý kamínek na bužírce.
Rychle jsem si ho srhla z krku. Pomalu jsem ji uhcopila a chtěla jsem roříznout ostrou stranou kamínku ruku. Už jsem to málem udělala, ale ten hlas mě zarazil.
"Co ty do toho máš, jsi jen podivný hlas!" Odsekla jsem a rychle jsem se řízla. Protože to nemělo žádní ůčinek, tal jsem ještě třikrát zopakovala. Pochvilce z rány koněčně začla vytékat krev. Trochu jsem zaječela bolestí, snad jsi toho nikdo nevšiml.
Bude pár chvil trvat než vykrvácím.
Řekla jsem s v duchu a jelikož jsem si chtěla zkrátit čekání, tak jsem zevřela oči a usnula.
Spala asi tak pět hodin a pak se mnou někdo zacloumal a já jsem se probudila.
" Co to, já se probudila? To je nějak špatně ne? Já jsem měla..." Pověděla jsem zmateně a přitom se podívala na ruku. Byla obvázána špinavou a plesnivou látkou s který se mi dělala husí kůže. "Co jste to udělali?" Našvaně jsem se zeptala a pohlédla na osobu stojící nade mnou. Nešlo určit zda je to muž či žena. Něco řekla a naznačila, že bych jsem se měla zvednout. Chtělo se mi nadávat do Aleúa, ale zmohla jsem to v sobě a zakřičela jsem jen: "Vy hajzlové!"