Jednou budeme vyprávět.

Knihy, Protiva a kotník

Nakonec ze mě Mary dostala všechno, co jsem nechtěla prozradit nikomu. Najednou jsem nebyla jediná, kdo věděl o Lily a zdálo se mi, jako bych na školní nástěnku napsala svoje největší tajemství. Večer jsem šla do sklepení ještě rozechvělejší než předchozí den. Profesor skvěle ovládal nitrozpyt a mně nitrobrana nikdy nešla, takže kdyby chtěl, mohl by se dozvědět úplně všechno. Moje obavy se ještě prohloubily, když jsem už z dálky viděla, jak stojí opřený mezi dveřmi svého kabinetu, s rukama založenýma na prsou.

„Přinesete mi něco z knihovny," zaúkoloval mě suše. Pak se obrátil k jeho psacímu stolu a ve stoje napsal na kus pergamenu úhledný vzkaz pro knihovnici. Když mi ho podával, zavadil prsty o mojí dlaň a nechal je tam trošku déle, než bylo potřeba. Z nečekaného dotyku se mi zježily chloupky na zátylku. Neschopná pohybu jsem se mu dívala do hlubokých očí. Vzpamatovala jsem se až když ruku odtáhl.

„Jděte!" poslal mě pryč. Přikývla jsem a rozběhla jsem se do knihovny. Madame Pinceová sice neměla radost, že mi musí jít odemknout omezené oddělení, ale když si přečetla Snapeův podpis v dolním rohu pergamenu, ochotně mi všechny publikace donesla. Za chvilku jsem se vracela zpět do sklepení. Už mi chybělo jen pár chodeb, když ze zdi vyletěl Protiva. Poletoval kolem mě, ale já jsem se ho snažila ignorovat.

„Nebelvírko, nespletla sis kolej?" pokřikoval na mě.

„Dej mi pokoj, Protivo. Leť si strašit prváky, co se toulají po škole bez dovolení!" otočila jsem se od něj zpátky do chodby a rozběhla jsem se rovnou do sklepení. Moc pozdě jsem si uvědomila, jaká to byla chyba. Po několika krocích jsem si přišlápla lem hábitu a upadla jsem. Z kotníku mi do zbytku těla vystřelila strašlivá bolest a do očí se mi nahrnuly slzy.

„Protivo!" zaknňourala jsem. „Proč to děláš?" Strašidlo jen odletělo s hlasitým smíchem pryč. Kouzlem jsem sebrala všechny učebnice a zkusila jsem si stoupnout. Ani jsem pořádně nepřenesla váhu na poraněnou nohu a už jsem se znovu rozbrečela. Bylo mi jasné, že do kabinetu budu muset doskákat.

Když jsem se zastavila před dubovými dveřmi, odhrnula jsem si pramen vlasů z čela a utřela si slzy lemem hábitu. Právě včas. Snape otevřel dveře a zatvářil se vyděšeně.

„U Merlina, Suzanne!? Co se vám stalo?" vzal si ode mě knihy a položil je na zem vedle dveří. Pak se ke mně obrátil  a zachytil mě ještě před tím, než jsem v mdlobách padla k zemi.