Jednou budeme vyprávět.

Jason

Se slzami v očích jsem doběhla na nejbližší záchodky. Nešlo mi do hlavy, proč se mě Mary takhle snažila chránit. Provinile jsem si pomyslela, že já bych kvůli ní žádného profesora neseřvala. Navíc mi bylo líto, že učitel mého nejoblíbenějšího předmětu by mě nejspíš neraději vzal Avadou. Proč jsem to tak zkazila? Byla to moje chyba, neměla jsem o ničem Mary říkat.

„Suzanne?" probral mě známý hlas. To mě přišla hledat Mary. „Přijdeme pozdě ke Kratiknotovi!" Na dnešní rozvrh jsem ani nepomyslela. Rychle jsem sebrala tašku a vyšla jsem z kabinky.

„To jsi hodná, že jsi za mnou přišla," řekla jsem rádoby šťastně a přátelsky. „Kolik nám Snape sebral bodů?"

„Padesát. A mám týden školní trest," ušklíbla se. „Ale jeho školní tresty jsou zábavné, ne? Aspoň pro někoho," protáhla významně. Měla jsem pocit, že brzo omdlím. Jak mi mohla moje nejlepší kamarádka říct něco takového? Byla jsem tak mimo, že jsem jen zmateně vyběhla z umývárny a zamířila jsem na hodinu Kouzelných formulí. Mary jsem nechala za sebou.

***

Celý den jsem chodila po škole jako náměsíčná a několikrát jsem dokonce špatně zabočila. Nevnímala jsem okolí a i když se se mnou pár lidí snažilo navázat řeč, pokaždé mě raději rychle nechali na pokoji. Večer se v Nebelvírské společenské místnosti parta Maryiných (a hlavně mých) kamarádek bavila o jejím večerním trestu. Podle toho jak o něm mluvily ale Mary naštěstí nikomu dalšímu neřekla proč ho vlastně má. Protože jsem se s nikým nechtěla bavit, hodila jsem si věci do pokoje a rychle jsem vyšla ven. Večerní procházky mi kromě kreslení vždycky pomáhaly se uklidnit a vyčistit si hlavu. Dostala jsem se skoro až na druhý konec školy, když jsem potkala prvního člověka. Byl to chytač havraspárského famfrpálového družstva, Jason. Pamatovala jsem si ho, protože při minulém zápase dal našemu chytači Mattovi pořádně zabrat. Nakonec ale Havraspár Nebelvíru podlehl a to i díky čtyřiceti bodům, které jsem nasázela do soupeřových branek já.

„Ahoj," pozdravil mě s úsměvem.

„Ahoj, Jasone," odpověděla jsem mu méně vesele. „Co tu děláš?"

„Na to bych se měl zeptat já tebe. Já jsem totiž prefekt," připomněl mi a vypnul hruď s nablýskaný odznak s písmenem P.

„Jenom jsem se šla pro-" větu jsem nedokončila, protože přímo za Jasonovými zády se vynořil Snape.

„Dobrý večer. Našla jste si přítele?" zeptal se mě a Jasona přitom okázale ignoroval. „Není vám nepohodlné, že se musíte scházet po večerech v zapomenutých chodbách? Každopádně už vás nebudu rušit." naposledy se na mě ušklíbl a odkráčel.

Podívala jsem se na Jasona a myslela jsem, že se bude smát, ale on se tvářil překvapeně a zamyšleně.

„Ani nevíš jak moc chci, aby měl pravdu," zašeptal nakonec.