Jednou budeme vyprávět.

V lese

Byl to ten nejhorší pocit, jaký jsem kdy zažila. Připadalo mi to, jako bych sebou divoce zmítala v prostoru, kde na to není dost místa. Naštěstí jsem během několika vteřin stála na pevné, listím vystlané cestičce vedle lesa. Chvíli jsem vrávorala, a potom mě zachytily jeho ruce. Ten dotek ve mě vyvolal něco jako elektrický šok. Zalapala jsem po dechu, uklidnila jsem se a hlavu mi zaplnil příjemný hlas.

„Vedla sis skvěle. Moje zaklínadla nezkoušel zatím nikdo kromě mě, a já si to uvědomil moc pozdě. Měl jsem o tebe doopravdy strach," mluvil na mě konejšivě. Po pár minutách už jsem byla schopná normálně fungovat, a tak jsem se zeptala: „Co vlastně budeme dělat tady?"

„Sehnal jsem pro tebe něco na procvičování," zatvářil se pyšně a vzal mě za ruku. „Pojď."

Šli jsme spolu hlouběji do lesa, a když už nebylo vidět světlo prosvítající sem z okraje lesa, Severus se zastavil. Rozsvítila jsem svou hůlku, ale ve vteřině jsem si přála, abych to neudělala. Stála jsem před hnízdem obří Chiméry.

Bez hlubšího přemýšlení jsem vykřikla: „Petrificus Totalus!" a namířila jsem na obludu hůlkou. Ta ztuhla a nehybná padla k zemi.

„Máš opravdu dobré reflexy. To se ti bude hodit," ocenil mě. „A teď začneme s výukou. Tady," máchl hůlkou do vzduchu a vyčaroval kus pergamenu, „máš seznam kouzel, které můžeš použít. Neřeknu ti, co jednotlivá z nich dělají, to máš za úkol zjistit a zapsat sama." vykouzlil brk. „Až budeš hotová, vyšli červené jiskry. Budu kousek dál, abych ti nepřekážel. Můžeš začít." naposledy mávl hůlkou a obluda ožila. Závažnost situace jsem si uvědomila až když se rozběhla proti mě. Zašilhala jsem k pergamenu, který se vznášel vedle mě, a zakřičela jsem první zaklínadlo, které na seznamu bylo.

„Levicorpus!" Nejdřív se nic nestalo a já začala panikařit, ale Chiméra najednou vyletěla do vzduchu a zůstala viset asi metr nad zemí hlavou dolů. Vzala jsem brk a připsala jsem k zaklínadlu co se stalo. Stejně tak jsem pokračovala dál. Nejhorší ze všech kouzel na seznamu bylo Sectumsempra. Když chiméra začala nezastavitelně krvácet z hlubokých ran, bylo mi jí tak líto, že jsem dokonce použila několik hojících kouzel. Za hodinku jsem měla hotovo a z konce mé hůlky vyletěly červené jiskry. Severus se objevil tak rychle, že jsem ho podezírala, že se celou dobu schovával za nejbližším kmenem a sledoval mě.

„Dobrá práce," pochválil mě, když si bral vyplněný seznam. „Pro dnešek to bude stačit, pokračovat můžeme v sobotu zase v osm hodin. Už je pozdě, vrátíme se raději zpátky do hradu."

„A musím se znovu přemisťovat?" ta představa mě ani trochu nelákala. Nechtěla jsem zažít něco tak nepříjemného hned dvakrát za večer.

„Když se přemístíš se mnou, asi to nebude tak hrozné," ujišťoval mě. Já jsem mu věřila a chytila jsem ho pevně za ruku. On si propletl prsty s mými a zašeptal zaklínalo. Během chvilky jsme stáli před jeho kabinetem. Z asistovaného přemisťování mi naštěstí nebylo tak špatně jako ze samostatného, takže jsem mu zcela přítomně poděkovala.

„Ne, to děkuji já tobě. Byl to skvělý večer," loučil se se mnou. Po chvilce rozpačitého mlčení ke mně přistoupil a lehce mě políbil na rty. „Dobrou noc, Suzanne."

Tak dneska tady je ještě jedna kapitola, když je ten konec roku a přes prázdniny jich moc nevyjde :3