Jednou budeme vyprávět.

Vánoční ples

Co se to děje, Sue napsala další kapitolu O.o 

Asi po sto letech, i když to původně měly být dva měsíce, jsem se konečně dokopala k pokračování a nestačim se divit, jak se to tu „rozjelo" :D každopádně, doufam, že se to bude líbit a snad budu pokračovat trochu pravidelnějc.

Večer mi to ani nepřišlo, ale hodina ČM byla docela náročná. Ráno, když jsem se probudila (nutno podotknout, že mnohem později než normálně)  jsem byla utahaná jako kotě. Moc jsem se s ničím nezdržovala, rychle jsem se umyla, oblékla, trochu namalovala a odešla jsem na snídani. Přišla jsem právě včas, abych viděla profesorku McGonagallovou, jak ťuká lžičkou do sklenice s dýňovou šťávou a vyžaduje tak od studentů ticho a naprostou pozornost. Rychle jsem si sedla na konec Nebelvírského stolu mezi sedmáky a soustředila se na to, co bude profesorka říkat.

„Dobré ráno, studenti," začala. „Jak jistě víte, blíží se Vánoce," hodně lidí v síni se zasmálo - kdo by nevěděl, „a proto se celý učitelský sbor shodl na tom," Snapeův úšklebek jako by byl slyšet, „že pro vyšší ročníky, a to od čtvrtého výš, bude uspořádán Vánoční ples." V tu chvíli se Bradavice rozdělily na dva tábory: mladší studenti, kteří zapáleně protestovali, a ti starší, kteří zase nadšeně souhlasili. Všechno dohromady to způsobilo takový hluk, že se profesorům nepodařilo ho zklidnit do té doby, než všechny překřičel Severusův chladný baryton jedním úsečným „Ticho!" 

Zbytek toho, co profesorka říkala jsem neposlouchala. Byla jsem moc zaneprázdněná imaginárním vybíráním nových šatů.

***

Celý den se nemluvilo o ničem jiném a dokonce i na Přeměňování bylo trochu hlučno. Já jsem se mezi debaty sice nezapojovala, ale zato jsem pozorně poslouchala teorie ostatních. Někdo si myslel, že by třeba mohly přijet Sudičky, a to mi hned zvedlo náladu. Uprostřed vyprávění o nových verzích kouzelných ohňostrojů mě ve společenské místnosti odchytil kapitán Nebelvírského famfrpálového družstva, chytač Matt.

„Ahoj, Suzie," protočila jsem na něj oči, protože jsem nesnášela, když mi tak někdo říkal, „kvůli tomu  plesu jsme na to málem zapomněl, ale dneska bude trénink navíc." zmateně jsem se na něj podívala. „Kvůli tomu sobotnímu Zmijozelu, jsou to jen prašivý hadi, ale ani tak je nesmíme podceňovat." Tu druhou větu jsem dořekla zároveň s ním. Říkal to vždycky před Nebelvírsko-Zmijozelským derby a už se z ní stalo něco jako náš motivační pokřik. Prostě to k tomu patřilo.

„Jasně, jasně, budu tam, kapitáne," zasalutovala jsem. On mi za to pocuchal vlasy a s úsměvem odešel. Matt se vždycky choval trošku divně, ale i tak ho měli rádi úplně všichni. A to, co dokázal předvést na své Kometě by stačilo na nejužší výběr britské reprezentace.

Odnesla jsem si věci nahoru do ložnice a odešla jsem na oběd. Naházela jsem do sebe kuřecí na paprice a chystala jsem se odejít, ale než jsem se stihla zvednout, sedl si vedle mě Jason.

„Ahoj, Suzanne," usmál se na mě a já ho taky vesele pozdravila.  „Chtěl jsem se tě zeptat," začal opatrně, „jestli bys se mnou nechtěla jít na ten Vánoční ples."

Sice jsem docela čekala, že mě Jason pozve, ale i tak bych nejspíš upadla, kdybych neseděla. Rozzářila jsem se a všechny problémy byly hned menší a nepodstatné. „Chtěla, a moc," odpověděla jsem mu, a jeho úsměv stál za všechny galeony světa.