Jednou budeme vyprávět.

Učebnice občas lžou

„Já?" opakovala jsem po něm. Nějak mi nedocházelo, co tím myslí. „Proč bych tam nakreslila sebe?"

„To právě netuším. Měla by jste se vyspat a já nechci aby se vám cestou na kolej zase něco stalo. Zůstanete tady. Dobrou noc." Zvedl se a odešel do vedlejší místnosti. Po zážitku z dnešního večera jsem sice na spaní neměla ani pomyšlení, ale i tak mi víčka klesla téměř hned jak jsem si lehla. Začala jsem podezírat jsem Snapea, že do mě něco nalil, když jsem byla mimo.

***

„Suzanne, no tak, vstávejte!" probudilo mě zatřesení.

„Mary, co je?" zabručela jsem nejdřív na kamarádku, ale pak jsem vytřeštila oči a prudce se posadila. „Pane profesore?!"

„Už bych vás měl doprovodit na kolej. Ráno by se po vás mohli shánět." Ještě chvíli jsem seděla v posteli neschopná pohybu, ale pak jsem se vzpamatovala a sklouzla nohama na studenou zem.

„Accio boty!" pronesla jsem zaklínadlo ve stejnou chvíli jako Snape. Nejdřív jsem se lekla, že se snad rozesměje, ale nakonec zůstal jen u jeho typického úšklebku. Podal mi boty (jeho zaklínadlo zřejmě přebilo to moje, takže vletěly do rukou jemu) a já si je obula.

„Můžeme?" zeptal se mě a já přikývla. Když věžní hodiny odbyly třetí hodinu ranní, vykročili jsme do tmy. Celá cesta se obešla bez řečí a na první slova došlo až poslední zatáčku před vchodem do společenské místnosti.

„Tady se s vámi rozloučím. Nemám za potřebí, aby ta vaše tlusťoška začala roznášet klepy o mých nočních výletech se studentkami," zamrkal. Bylo jich snad víc? zeptala jsem se sama sebe. Kdoví proč jsem trošku žárlila. Tenhle nevítaný pocit mě ale přešel, když udělal nečekaný pohyb rukou a odhrnul mi vlasy z tváře. Jeho havraní vlasy mě pošimraly na tváři, když mě políbil na čelo. Potom se přemístil. Pomyslela jsem si, že Dějiny bradavické školy o přemisťování trošku zalhaly a rozběhla jsem se k podobizně Buclaté dámy. Už jsem se těšila, až nikým nerušena zalezu do postele a ze všeho se v klidu vyspím, ale když jsem otevřela dveře na mojí posteli seděla s dychtivým úsměvem Mary.

„Tak vyprávěj!"