Přežít mezi Vikingy-Dopsané

Loď

    Strčili je do nějaké kajuty, což bylo dosti zvláštní, neboť Vikinské lodě většinou žádné kajuty neměly. Rosalie seděla na studené podlaze, hlavu v dlaních. Už nebrečela, nelitovala svého osudu ani smrti svých blízkých. Vše na co myslela, byla pomsta.

„Pane Ježíši, já vím, že když mě někdo uhodí do tváře, měla bych mu nastavit druhou, ale tentokrát to nedokážu. Nezvládnu jim odpustit. Vím, že bych měla, ale nezvládnu to. Nejsem tak milosrdná jako ty, můj Pane."

Ale ne, už to tady bylo zase. Zase jí po tváři stékaly slzy. Říkala si, aby už přestala myslet na pomstu. Rodinu už jí to nevrátí. Zatnula zuby a poručila si konečně přestat brečet. Za všechno můžou ti Vikingové. Zhluboka se nadechla a utřela si slzy. Vymyslí pomstu, ale nemůže na to být sama.

Někdo jí položil ruku na rameno. Pomalu vzhlédla a spatřila mladíka kolem osmnácti, jak se na ní bázlivě kouká.

„Jsi v pořádku? Já vím, je to blbá otázka, ale viděl jsem tě brečet."

„Ano, jsem, ale děkuju. Mimochodem jsem Rosalie."

„Daniel, ale říkají mi Danny."

„Dobře Danny, nevíš, kam nás to vezou?"¨

„Na sever, ale víc nevím."

„To vůbec nevadí."

Oba dva si ihned padli do oka a brzy už si společně povídali, jako by se znali odjakživa. Danny pocházel ze Svaté říše římské a jeho otec byl kapitán. Už odmala byl neustále na lodi, a tak mu na rozdíl od Rosalie nebylo špatně. Na otcově lodi dělal nejprve plavčíka, ale nakonec skončil jako kormidelník.

Rosalii se v hlavě pomalu začal rojit plán. Mezi unesenými byl dostatek mužů se zkušenostmi na lodi. Takže jestli se jim povede převzít moc nad lodí, budou se moci vrátit domů. Celý plán měl ovšem jednu velkou nevýhodu. Velkou část vězňů tvořili ženy. A Rosalie pochybovala, že kterákoliv z nich umí bojovat. Vždyť ona sama by nedokázala nikoho zabít.

„Omluv mě, prosím, na chviličku." řekla mu, stoupla si ke dveřím, začala do nich tlouct a řvát: „Jestli nechcete, aby to tady bylo celý od zvratků, tak radši otevřete ty zasraný dveře!"

Ozvaly se hlasité zvuky, kroky a dveře se otevřely. Za nimi stál Bard. Rose nasadila, co nejvíc andělský obličej.

„Uvědomuješ si, že je noc a my chceme spát, že ano?" zeptal se naštvaně.

„A jak bych tady měla asi tak poznat, kolik je hodin?"

„Nu dobrá, co chceš?"

„Jít na čerstvý vzduch, mám mořskou nemoc."

„No dobrá, tak pojď, ale rychle." Chytil ji za paži a táhl za sebou.

„Děkuju." Usmála se.

Když došli na palubu, udělala pukrle, rozběhla se ke kraji lodě a předklonila se. Když se vyzvracela, otočila se zpátky na Barda. „Můžu tady chvilku zůstat, než se to zlepší? Nebojte, nepokusím se zabít. Skočit do moře a utopit se není na mém plánu dne."

„Dobře, ale buď rychlá. Za chvilku pro tebe dojdu."

Položil jí ruku na zadek a stiskl jí ho. Rose se na něj znechuceně podívala, protočila oči, kopla ho do rozkroku a znovu se šla vyzvracet.

„Ty jedna děvko, tos posrala." Zařval Bard a chytil se za zraněné místo. Došel za ní, dvěma prsty ji donutil zvednout hlavu a podívat se na něj. A dal jí facku. „Nemysli si, že ti někdy udělám další výjimku. Ven půjdeš teprve, až budeme na místě. A v řetězech." Chytil ji znovu za paži a odtáhl ji zpátky do podpalubí.

*

Ráno, tedy alespoň Rose připadalo, že je ráno, vtrhli bojovníci do podpalubí a vytáhli odsud všechny mladé dívky. Na jarlův příkaz je všechny přivedli na palubu.

„Seřaďte je do řady!"přikázal velitel a poté ukázal na Rosalie, „Bylo mi řečeno, že mluvíš naším jazykem. Budeš pro mě překládat a taky je celou cestu budeš učit základům našeho jazyka, aby nebyli úplně bezcenní."

Když to udělali, začal se jednotlivých dívek ptát na to, zda jsou ještě panny a dle odpovědí je řadil do dvou skupin.

„A ty holčino, která jsi zkusila vykastrovat tady Barda, co ty?" Bojovníci kolem se rozchechtali.

„Taky." zašeptala Rose, rudá jako rajče.

„Co prosím, děvče?"

„Taky." zašeptala znovu, ještě více rudá.

„Já tě neslyším, musíš mluvit nahlas."

„Ano, jsem panna."Řekla normálním hlasem.

„Pořád tě neslyším. Řekni to hlasitěji."

„Ano, jsem panna!"Vykřikla.

„No konečně, tak se postav napravo. Takže dámy, teď nahlaste támhle mým dvěma zástupcům jména a jestli jste panny nebo ne. Abychom věděli, za kolik vás asi prodáme."

*

Vikingové je odvedli zpět do podpalubí. Když byl vzduch čistý, došel Danny za Rose, naklonil se k ní a řekl: „Zařídil jsem to, až řekneš, začneme. Získáme tuhle loď a odplujeme domů.

Téhož dne snad k večeru, to Rose netušila, nastala ta správná chvíle. Dva bojovníci přinesli jídlo. Muži se na ně vrhli, zlomili jim vazy a sebrali zbraně. Pomocí klíče si v klidu odemkli a vyšli na palubu. Zatímco muži bojovali, sledovala je Rosalie z povzdálí, jak jí to poručil Danny, protože by proti mužům, kteří by na rozdíl od ní cvičení a celé dny veslovali, neměla šanci. S hrůzou sledovala, jak se dříve blížící vítězství mění na katastrofu. Přímo před jejíma očima zabili Dannyho a spoustu dalších statečných mužů, kteří se byli za jejich svobodu. Netrvalo dlouho a zbytek povstalců se vzdal. Jarl jí našel, jak oplakává Dannyho mrtvolu a vlepil jí facku, až jí roztrhnul ret.

„Kdykoliv někoho potkám a jsme si blízcí, zabijou mi ho. Vždyť Danny byl pro mě, jako starší bratr, kterého jsem nikdy neměla."

A/D: Zítra nejspíš další kapitola nebude, pokusím se psát o suplované hodině a večer, no dobrá v noci to uploadovat, ale nic nezaručuju. Mimochodem doufám, že se vám dnešní díl bude líbit. Já vím není nejdelší, ale mám toho teďka hodně.

The Elisse