Je přesně 21 hodin a 8 minut, konečně jsem se přemluvil abych něco napsal.
Dnešní den by se dal přirovnat k něčemu blízkému nárazu "auta o strom". Já byl auto, škola strom.
Ráno mě tentokrát vzbudil svit slunce, takže jsem naneštěstí vše stíhal.
Cestou do azyla jsem se zastavil v pekárně pro svačinu, kde jsem potkal Smetáka.
Se Smetákem už pár let vytváříme společně problémy, kdybych měl vyloupit banku, tak Smeták by byl ten, koho bych si na to sebou vzal.
Po doloudání se do kriplhousu, jsem zasedl do lavice a čekal těch šest nekonečných hodin než to peklo skončí... Během toho jsem stihl doposlouchat album "Knotů", vymazat všechny písničky "HU" ze svýho mobilu a vyčítat si, co tu sakra dělám.
Odpoledne jsem konečně vylezl polomrtvý ven. Pro "auto" přijela "odtahovka".
Se Smetákem jsme vyrazili domů pro skateboardy a jeli na rampy.
Skejtovaní s někým je od skejtování sám,docela rozdíl, místo toho aby jste litovali každého svého pádu a následně si hlasitě nadávali, můžete litovat každého svého pádu a následně si hlasitě nadávat s kamarádem.
Řekněme, že jsme si stihli rozbíjet ciferníky něco přes pět hodin, s tím, že počítám i přestávky na vyndání si kamínků z ran, uklidňování Smetáka, že dneska ho vykrvácet nenechám a s přestávkou na svačinu v "Psí Boudě"... Tak říkáme kebab housu ve městě.
Bylo něco kolem sedmé, když jsem byl nucen říct svému bratru na prkně sbohem.
Doma jsem si udělal špagety s masem z konzervy a za již rutinního pronikavého řevu s testosteronním nádechem vyluzujícího mou sestrou jsem se vyšplhal po schodech do pokoje.
Až na školu, ten život zas tak špatnej neni. Heh.
