Devět hodin a já ani trochu nejsem ospalý. Jak den začal, tak skončil... A to fakt dost dobře.
Ve "čtrnáct, nula, nula" jsem čekal před domem na Johnyho, byl jsem trochu nervózní a zároveň nedočkavý z toho, co zas vymyslel.
Už když přijížděl jsem viděl z dálky jeho úsměv, nedalo mi to a začal jsem se přitrouble tlemit taky.
Zastavil u chodníku, naskočil jsem dovnitř. Poplácal mě po rameni a řekl:
"Tohle prostě musíš vidět!"
Dovezl mě před sklad, před naší "základnu", vystoupili jsme z dodávky, zevnitř skladu bylo slyšet i přes těžké kovové dveře vrzání koleček o nalakované dřevo, bouchání desek o podlahu a veselé výkřiky.
Když Johny otevřel dveře, nestačil jsem se divit... V "základně" bylo asi padesát skejťáků a "BMXkářů". Na rampách skákali kluci a holky oblečené v černo-červených barvách, na zdech viseli za pevná lana sprejeři a nad hlavní místnost malovali obrovské logo Skull-Dudes.
Zůstal jsem u vchodu stát jak solnej sloup. Během mého chvilkového výpadku do mně odnikud vrazil Smeták a obejmul mě.
"Hustý co?" nadšeně zakřičel. Odvětil jsem pomalým kýváním hlavy a hned se zeptal Johnyho stojícího opodál, jak to za tak málo času dokázal... Tolik lidí... To není snad možné.
Johny se usmál, přistoupil ke mně a ke Smetákovi.
"No... Obvolal jsem pár kamarádů, na internetu jsem napsal starým známým a včera objednal na zakázku naše klubový oblečení. Jo a vůbec, líbí se ti ta černočervená kombinace hadrů?"
Černé džíny, řetězy, červené mikiny nebo černočervené košile, kulichy a kotníkové boty, nemohl jsem říct, že se mi ta kombinace nelíbí, prostě nemohl.
Přes celý den jsme jen užívali atmosféry, poznávali nové členy klubu a celkově jen blbli.
Večer, než jsem vyrazil domů mně a Smetáka Johny poprosil, aby jsme se zítra po škole určitě dostavili, že prý plánuje něco, co musíme vědět.
Zvykl jsem si na Johnyho tajemnou povahu, ale prostě mi to nedá, stejně mě něco nutí tomu klukovi věřit.
Když jsem došel domů, čekala na mně sestra, seřvala mě za to, kde jsem celý den a že když se jednou zpozdí, tak toho hned využívám...
Musel jsem se smát... Nechtěl jsem si nechat zkazit tak supr den.
