Deník chlapce beze snů

Den první

Je osm hodin večer a konečně jsem se dostal domů, podnapilý, ale dostal.

Ráno jsem naneštěstí zaspal 5 minut, takže jsem si řekl, že asi nemá  ani cenu chodit do školy.
Vstal jsem nějak na oběd, udělal jsem si za souvislého řevu mé starostlivé sestry volská oka a slaninu. Sestra má totiž praxi a vrací se teď domů kolem dvanácti a to jsem doufal že od tý pindy budu mít aspoň nějakej ten týden klid.

Po dojedení svého kulinářského veledíla jsem čapnul skejta a šel jsem do skateparku, kde jsem strávil asi půl dne. První hodinu jsem věnoval pilování ollie a nollie a ty další hodinky už si vlastně ani nepamatuju, nejspíš protože jsem se probudil, až když začalo zapadat slunce s rozbitou hlavou.

Po přemlouvání se ke zvednutí a náhlému překvapivému zdaru, jsem se dopotácel ke kamarádovi, který vlastní vinici a koupil jsem si od něj nevyzrálé víno. To jsem ztrestal ještě než jsem se ocitl zase doma. (ten kilák a půl domů totální vokno).

Doma mě čekala přednáška od sestry, která očividně a ušislyšně postrádá pochopení pro opilé lidi, kteří se snaží dodrmolit co se vlastně dělo.

Uprostřed její přednášky jsem se rozhodl vypustit kypřící víno ven. Konečně mi bylo fajn, ale přišlo mi divný že sestra ztichla... Okomentoval bych to asi tak, že podruhé víno stejně dobře nechutná... ani sestře.

No a teď z roztrhlým obočím a obtištěnou rukou na levé tváři ležím v posteli.

Tak zas zítra.