Sbírka různých námětů

Rodinné album 2/2

Dvojčata vyšla základní školu a přestoupila na všeobecné gymnázium. V době středoškolského vzdělání dospívajících potomků se začaly objevovat fotografie z cest muže a ženy, jejichž jména neznám. Po několika stranách zážitků se objevila fotografie z maturitního plesu a chvíli poté snímek, na kterém vedle sebe stála dvojčata se šťastnými úsměvy a v rukou třímala svá maturitní vysvědčení. Měla jsem z nich radost.

Zanedlouho jsem narazila na fotografii zachycující blondýnku Julii stojící před vstupem umělecké university. Pak na nějakou dobu ze stran alba zmizela, ale já přesně vím, kde v té době byla, což se bohužel nedá říct o Lukášovi. Ten, na rozdíl od své sestry, zmizel neznámo kam.

Julie nicméně získala diplom a pracovala jako profesionální fotografka, což šlo poznat dle přiložených fotografií, na kterých nefigurovali žádní konkrétní lidé. Mou pozornost však upoutal lístek o několik stran dále. Byl jemně fialový, opatřený stříbrným ozdobným písmem. V albu byla pozvánka na svatbu.

Opět jsem měla před očima svatební fotografii, ale tentokrát na ní byla vyobrazena jindy dokonale štíhlá Julie s mírně vypouklým bříškem stojící po boku vysokému atraktivnímu muži, svému vyvolenému. Byla to krásná fotografie, plná štěstí a radosti, ale pocity zde nabyté netrvaly dlouho. Hned na následující straně byl snímek usmívajícího se Lukáše ve vojenské uniformě překrytý černým papírovým rámečkem. Smutnou zprávu potvrdil další obrázek, který ukazoval několik lidí oděných v černém a spoustu zapálených svíček.

Tehdy jsem zaklapla knihu obrázky zachycující minulost a nechtěla na ni znova sáhnout. Zpět ke čtení alba jsem se vrátila až po necelém týdnu, protože jsem potřebovala vstřebat tragickou informaci a rozdýchat smrt mladého muže. Zbývalo mi ale jen pár stran do konce příběhu vyprávěného rodinným albem, takže jsem se donutila k pokračování.

Jednou z prvních fotografií, na které jsem po své pauze narazila, byl další snímek novorozeněte, malé Juliiny dcerky. Děvčátko dostalo jméno Anežka, jméno tak jemné a něžné jako bylo dítě samo. Pohled na její růžovou dečku mi na mysl vynesl vzpomínku, kdy jsem se koukala na podobné zachycení dvojčat.

Zanedlouho po narození Anežky v albu došly strany, ale velká fotografie na úplném konci knihy mě oslovila ze všech doposud objevených snímků nejvíce. Byli zde zachyceni muž a žena z počátku příběhu, Julie s manželem a malá Anežka. Stáli v obývacím pokoji, který vypadal úplně jinak než dnes, a za nimi se třpytil veliký vánoční stromek.

Na první pohled to byla naprosto nezajímavá fotografie, lehce rozmazaná a vybledlá, ale na mě zapůsobila nevýslovně silně. Možná to bylo tím, že ona fotografie byla pořízena ve stejné místnosti, ve které jsem právě seděla, možná tím, že podobné vánoční fotografie pořizuje má rodina již celé roky. Nebo mě ohromilo to, jaká podobnost může nastat mezi dvěma navzájem se neznajícími rodinami v úplně odlišných časových pásmech, jako je ta má a rodina bývalých majitelů domu.

Po celou dobu, kdy jsem zkoumala fotografie, jsem ty osoby nevnímala jako opravdové lidi, ale spíše jako fiktivní postavy objevující se v každé druhé knize. Musím uznat, že je to zvláštní pocit, když si až na konci vyprávění uvědomíte, že celý příběh je stejně skutečný jako vy sami.

Možná jsem blázen, možná snílek. Nacházím krásu a neobyčejnost v naprosto všedních věcech od holých větví umírajícího stromu až po plamen hořící svíčky. Zapomenuté, staré rodinné album nalezené mezi starými knihami na zaprášené půdě se pro mě stalo skutečným pokladem.