Sbírka různých námětů

Hrad z písku

Jsou lidé, kteří přirovnávají štěstí k hradu z písku. Je to pěkné přirovnání. Čím více práce a tomto hradě vynaložíte, tím bude větší, krásnější. Bude vám dělat větší radost. Váš krásný hrad může sklízet obdiv ze všech stran, ale najdou se i nepřející. Tito budou na váš hrad zahlížet se závistí a budou toužit si jej přivlastnit, přetáhnout na svůj plácek. Při tom se ale jednotliá zrnka rozsypou a hrad nemáte ani vy, ani on, jelikož svou energii vynaložil na krádež vašeho hradu, nikoli na stavbu vlastního.

Jiní to budou řešit ještě jinak. Postaví si svůj vlastní hrad, ale až pak si všimnou, že váš je hezčí. Vztekle za vámi dojdou a váš hrad z písku rozkopou a ušlapou, abyste neměli nic a oni mohli machrovat. Vy jste samozřejmě smutní, ale máte dvě možnosti. Oplatit jim stejnou mincí, takže pošlapete hrad i vy jemu, nebo se postíte do stavby nového hradu. Nyní však postavíte kolem hluboký příkop a hradby z ostrých větviček, takže až přijde další závistivec, zapíchnou se mu větvičky do nohou, on si jen ublíží a váš hrad bude stát.

Bohužel lidé nejsou jediným problémem, který by mohl váš hrad z písku ohrozit. Největším nepřítelem je samo moře.

Kdo staví za odlivu, tomu se staví dobře. Písek je mokrý, vláčný, dobře tvarovatelný, ideální na výstavbu paláce. I drobné prvky povětšinou drží svůj tvar a hrad vypadá pevně, bytelně, stabilně. Je to skvělý pocit, vidět svůj krásný hrad v době odlivu. Jenže čas, kdy je moře na ústupu, dříve či později mine. mořská voda pomalu proniká branou, boří ochranné hradby, vlévá se na nádvoří, podrývá věž... netrvá dlouho a hrad už splývá s mořským dnem. Vaše štěstí bylo zničeno přímo před vašima očima.

Nyní jste již moudřejší. Stavíte na pomezí hladiny moře a písečné pláže. Jeto náročnější, už nestačí stěny jen uplácat, nyní musíte také písek pracněji upevňovat, aby hrad držel svůj tvar. Zanedlouho se můžete pyšnit krásným hradem z písku, jaký by i nějaký král mohl závidět. S potěšením sledujete, jak moře při odlivu bázlivě ustupuje před velikostí vaší stavby, ani ve snu by vás nenapadlo, že nepřítel svolává všechny síly k finální bitvě o království. Čas odlivu končí, moře se opět plazí k vašim hradbám, jako by žádalo krále o odpuštění. Jakmile ten však přestane být ostražitý, voda se probourává hradbami, zaplabuje nádvoří a celý rad se bortí pod mocnou silou přílivu.

Moře vám již dvakrát vzalo hrad, ale vy již víte, že proti jeho síle nic nzmůžete. Všimnete si lajny, kam moře při přílivu dosáhlo a nyní začínáte stavět až za ní. Je to velmi náročné a vyčerpávající, nosíte vlhký písek ze dna a okraje moře, aby vaše stavba držela tvar a stála tak jak má. Po značně delší dbě se vám podaří vybudovat stabilní, krásný hrad, na který moře ndosáhne. Voda se ale při přílivu i přesto pokusí zbortit vaše hradby. Málem se jí to povede, proto stěny vyztužíte oblázky, vršky od lahví a dřívky od nanuků, které budou pránit sesunutí. Nyní máte stabilní hrad.

Je všeobecne známo, že ve dvou se pracuje lépe. Avšak přimíchá-li se nám do procesu výstavby někdo velmi neschopný, nešikonvý nebo jinak omezující, nemůžete ovšem počítat s tím, že odvede ideální výkon. Ať už vám s výstavbou pomáhá kdokoli, měl velký podíl n vašem štěstí a je už pouze na vás, zdali tuto osobu zazdíte zapomenete na ni, nebo s ní budete své štěstí sdílet.

Jak se říká, sdílená bolest je poloviční bolestí, ale sdílené štěstí je dvojnásobné.