Sbírka různých námětů

Poklady z půdy 1/2

Jak definovat poklad? Bezpochyby jako něco cenného. Pirátská truhlice plná zlatých mincí zakopaná hluboko pod zemí na pustém ostrově, kam nikdo, kromě těch kteří vědí, kde se nachází, netrefí. Blyštivé šperky obdivuhodného stáří zděděné po prababičce, která je zdědila po své prababičce, které jí v mládí věnoval její tajný milenec pochybného původu. Fotografie podepsané dávno zemřelými celebritami, jejichž sláva (na rozdíl od životů) stále nevyhasla. Mistrovské veledílo hudebního génia nahrané na nepoškozené vinylové desky a to v kompletní sestavě.
Je to ale skutečně jediná forma pokladů? Je vážně materialistický pohled na svět tím jediným, co určuje hodnotu?

Když byl náš dům prodán, měli jsme jeden pracovní týden na vyklizení všech obývaných i neobývaných prostor, což samozřejmě zahrnovalo i půdu, která přišla na řadu jako předposlední. Pak už zbýval pouze sklep. Ale vyklízení půdy se pro mě stalo skutečně depresivním, když jsme v uzavřených místnostech, kam nikdy nikdo nechodil, objevili pár mrtvých krys už ve značně pokročilém stádiu rozkladu. Ten puch byl skutečně nesnesitelný, ale když se smíchal se zatuchlinou nevětraných prostor a všudypřítomným poletujícím prachem, vrývalo se to do paměti opravdu dobře.

Mí rodiče mi vždy kladli na srdíčko, že zážitek nemusí být nutně pozitivní, hlavně aby byl velmi intenzivní, takže jsem natáhla gumové rukavice, popadla kýbl na odpadky a uvázala si šátek přes půlku obličeje – ten vzduch tam byl skutečně nedýchatelný – a vydala se vstříc odstraňování krysích mrtvol z místa mého působiště. Byla potřeba vyklidit všechny místnosti, takže někdo by to stejně udělat musel.

Když byly pozůstatky krys bezpečně odstraněny z cesty a místnost se tím pádem již nedala nazvat vysoce kontaminovanou, rukavice následovaly vzoru krys a šly navštívit popelnici. A bylo načase začít s vyklízením. Nebudu popisovat, jak je prohledávání zatuchlých zvlhlých krabic a přihrádek starých skříní a skříněk ducha povznášející činností. Byli byste pak stejně znechucení jako já v té chvíli, nebo bych musela lhát, a ani jedna z těchto možností se mi nezdá úplně ideální.

A nyní, když je poslední špinavá místnost půdy téměř vyklizená, dostáváme se k té podstatné části velkého úklidu, k důvodu, proč na ten den vzpomínám. Bylo to za poslední lepenkovou krabicí nacpanou až po okraj nevábně vypadající směsicí různě ošoupaných a páchnoucích bot. Zprvu jsem měla za to, že se jedná jen o další krabici, pouze s menšími rozměry, ale když jsem tu šestistrannou věc vzala do rukou, pocítila jsem, že na své rozměry je trochu těžší, a že je trochu chladnější, než všechny ostatní krabice. Nevyhodila jsem to.

Vyšla jsem z místnosti, sedla si na nejbližší trám, ačkoli byl pod vrstvou prachu tmavě šedý, ba dokonce téměř černý. Ale tmavé fleky na kalhotách mě nijak netrápily, mimo jiné jsem jich měla nejen na oblečení už nespočet. Začala jsem se zabývat krabičkou, již jsem třímala v rukách. Byla z kovu. Popadla jsem nejbližší hadru a dala se do odstraňování letitého nánosu špíny, pod níž se skrýval jedovatě zelený místy již rzí prolezlý nátěr. A v tu chvíli mě vážně začalo zajímat, co se to asi může skrývat uvnitř, ale zámek byl zajištěný. Vzala jsem tedy kovovou zelenou krabičku s sebou do auta.

Uběhla nějaká doba a já si na malou zelenou krabici ani nevzpomněla, jelikož se zařizováním nového domova se táhla jedna starost za druhou. Nicméně konečně bylo vše tak, jak to mělo být a já se opět mohla ve svém volném čase věnovat tomu, čemu jsem se věnovat chtěla, a mé oko padlo právě na jedinou věc, kterou jsem vzala ze zatuchlé části půdy a nezbavila se jí.

Pokusila jsem se opět dostat dovnitř, ale zámek stále ne a ne povolit. Vzdala jsem svou snahu, krabici uložila do batohu, nasedla na kolo a vydala se za svým dědečkem, který byl svého času zámečníkem. Věřila jsem, ne, doufala jsem v to, že se mu podaří dostat se přes bezpečnostní opatření a já konečně zjistím, jaký to poklad jsem si vzala. A stalo se. Nevím jak, ale dědeček se dovnitř dostal během několika minut a pak šel za babičkou, ať mu uvaří kafe. On má kafe moc rád.