Sbírka různých námětů

Bůh pomsty

Jesse nikdy neztrácel naději, a to ani ve chvíli, kdy stál na úzké dřevěné lávce naproti muži s pistolí namířenou přímo mezi jeho oči. Srdce mu v hrudi divoce bilo a v uších mu hučelo, jako kdyby stál pod vodou, přesto zřetelně zaslechl cvaknutí odjišťované zbraně a následné hrdelní zavrčení Warrena. Bylo až k neuvěření, že muž, který se ještě před chvílí srdečně smál hloupému vtipum dokáže vyloudit tak temný a děsivý zvuk. Kdyby Jesse Warrena neznal, nebo kdyby bylo jejich přátelství jen o trošku slabší, sám by se zatřásl hrůzou.

Jesse, jemuž mužovo zaváhání způsobené vrčením Warrena dodalo odvahy, zahájil již třetí pokus přivést útočníka k rozumu. Pravděpodobnost úspěchu byla mizivá a šance, že skončí někde na dně jezera pohřbený v bahně, neúměrně vysoká.

,,Podívej, já vážně nevím, co jsem udělal, ale když odložíš tu pistoli a vysvětlíš mi, o co jde, určitě můžeme vyřešil lepší řešení, než je tohle," pronesl konejšivým tónem a pomalu udělal jeden opatrný krok vpřed, ale muž stojící naproti si toho ihned všimnul.

,,Zůstaň, kde jsi! Varuju tě!" zavolal útočník, ale sám přitom o krok ucouvnul.

,,No tak, vyřešíme to. Všecko bude-" Jesse větu už nedokončil. Mlžnou krajinou se totiž ozvala hlasitá rána, která jej umlčela a poté se jakoby odrážela od hladiny tichého jezera a vysokých, holých kmenů okolních stromů.

Warren měl pocit, jako by se tou ránou zpomalil čas, a následující vteřiny se tak staly téměř nekonečnými. Viděl, jak jeho nejlepší přítel bezvládně klesá k zemi a mučvě pomalu padá z lávky k nehybné hladině jezera. Když se nad mrtvým tělem mladého muže voda zavřela, čas se vrátil do původní rychlosti.

Výraz Warrenovy tváře pozbyl jakýchkoli emocí, na střelce upřel ledově chladný, přitom zvláštně prázdný pohled, a pomalu k němu vykročil. Mezi prsty mu začala jiskřit energie a vzduch se naplnil pachem svářeného kovu. Muž opět pozvedl zbraň a zamířil, ale to Warrena nezastavilo. Dál se k muži po kluzkých dřevěných prknech přibližoval. Nespěchal. Blížil se k němu jako kočka k myši zahnané do kouta. Věděl, že tenhle chlap mu už neuteče, i kdyby chtěl.

Tichem se rozlehla další rána. A pak ještě dvě. Stále stejně silné, stále stejně ohlušující, stále stejně smrtelné, jako byla ta úplně první.

Střelec začal couval před mužem, mezi jehož prsty létaly jiskry, místa, kudy by měly vést žíly, slabě světélkovala skrze kůži, a do jehož hrudníku právě vystřílel tři kulky. Už naproti němu nestál obyčejný, neozbrojený smrtelník, kterému právě zastřelil přítele. Tento muž byl bohem pomsty.