Hey Diary [CZ]

-9-

Nakráčela jsem si to domů naštvaná na mýdlo, na limonádu a hlavně na sebe. Jen, co jsem ze sebe skopla v předsíni boty, zamířila jsem do svého pokoje. Ještě než jsem však za sebou stihla zabouchnout dveře od pokoje, zařvala na mě máma ať jdu vyklidit myčku, tak jsem se otráveně otočila a přehnaně dupala ze schodů.

Cestou obývákem jsem si mumlala, tak, aby to všichni zřetelně slyšeli, něco o tom, že já vyklízím myčku pořád, a proč ji nemůže pro jednou vyklidit třeba Amy. Ve skutečnosti vyklízím myčku tak jednou za rok, ale to mým kecům nezabránilo. Přerušil je až pohled na lidi sedící v obýváku.

Byli tam moji rodiče i všichni sourozenci. Gordon byl nalepený na svoji přítelkyni Monicu, která se svými perfektními vlasy a obličejem vypadala jako jedna z animovaných princezen od Disneyho. Její přítomnost mě ani tak nepřekvapila — poslední dobou tu prakticky bydlela. O kus dál však sedělo velmi nemilé překvapení: strýc Robert, teta Leontýna a jejich drahocená barbína Loa.

V tu chvíli bych nejradši utekla zpátky ke Craigovi, omluvila se mu za všechen ten nepořádek a prosila ho, jestli u něj nemůžu bydlet. Všechno lepší, než být zase v přítomnosti mé sestřenice.

"Gordon a Monica se budou brát!" vykřikl Diego a nadšeně poskakoval na křesle.

"Náš Gordon už konečně vyrostl," usmála se máma. "Svatba bude za týden, do té doby u nás zůstanou Leontýna, Robert a Loa."

***

Gordon a Monica si povídali dlouho do noci. Věděla jsem to, protože Gordon má pokoj vedle mě. Mluvili tak nahlas, že jsem nemohla usnout. Vždycky, když jsem zabouchala na zeď, jenom se zasmáli a zabouchali zpátky. Už jsem se zvedala, že tam vtrhnu a řeknu jim, aby byli konečně ticho, ale napadlo mě, že by taky nemuseli mít nic na sobě, tak jsem to zavrhla. Místo toho jsem počítala, kolik hodin zbývá než zazvoní můj otravný budík a já se budu muset vydat na hodinu matiky.

Nakonec jsem přemýšlela o tom, jaký je Gordon debil. Ve dvaadvaceti letech by si měl užívat život, ne si někoho brát. Myslím, že si neuvědomuje, že s tou holkou má ztrávit celý život. A hele, já najednou zním jak nějaká vztahová poradkyně. Jsem první vztahová poradkýně, která nikdy neměla kluka. I když možná jsem první vztahová poradkyně vůbec, protože nic takového neexistuje. Výborně, Sam, zase jsi vymyslela něco, co ti totálně nejde.

Ve všech filmech a seriálech, které jsem viděla, se zamilované páry několik let znaly, pak se zasnoubily a další rok plánovali svatbu. Gordon a Monica se znají sotva tři měsíce a svatbu mají za týden.  Ale co já vím, třeba je to takhle v realitě normální. Koneckonců, jsem vzahová poradkyně — o vztazích nic nevím, jen lidem špatně radím.

Po několika hodinách (třeba to byly minuty, já to nepoznala), si moji sousedi přestali povídat. Byla jsem moc unavená to náhlé ticho podezřívat, takže jsem jen spokojeně zavřela oči. To co jsem slyšela potom moje patnáctileté uši rozhodně slyšet neměly. Zkrátka jsem vzala svoji peřinu a šla si lehnout do obýváku na gauč, snažíc se na to zapomenout.

V patách mi byla Amy, která má pokoj na druhou stranu od Gordona. Podívaly jsme se na sebe a rozběhly se po schodech dolů poprat se o gauč. Podařilo se mně odstrčit Amy stranou a pak už jsem se s pocitem, že bych měla zkusit rugby, řítila obývákem. Dva metry před gaučem jsem se odrazila a kupodivu na něj doskočila.

Když jsem dopadla, polštáře zaječely a zvedly se, takže jsem skončila na zemi. Moje hlava těsně minula ostrou hranu stolku. Ukázalo se, že to nebyly polštáře, ale Loa. V tom všem jsem úplně zapomněla, že tam vlastně spí a v té tmě jsem si jí nevšimla.

Loa na mě něco řvala, ale byla jsem moc unavená na to, abych ji poslouchala. Po chvíli přišla Amy, která se nějak podezřele dlouho zvedala ze země. Sice jsem jí neviděla do obličeje, ale bylo mi jasné, že se mi směje.

Když se Loa trochu uklidnila a lehla si zpátky na gauč, ustlala jsem si na koberci. V tu chvíli jsem si vzpoměla na ty tři testy, které máme zítra psát a já se na ně zapomněla učit, ale už mi bylo jasné, že s tím nic neudělám. Víc jsem se děsila zítřejšího odpoledne, kdy mě máma plánuje zatáhnout do obchodů kupovat šaty na Gordnovu svatbu. Myslím, že žádné nakonec potřebovat nebudu, protože do dvaceti čtyř hodin umřu.