Okappa

10.

"Už mi dej pokoj Athanasi!" Svalila jsem se na postel.

"To ne, budeš mi ještě k užitku." odpověděl sebevědomě, jako postava z historického filmu.

"Super," řekla jsem si spíš sama pro sebe a naštvaná i zmožená zároveň se vypravila do koupelny. Už mi bylo tak trochu jedno, co Athanas udělá. Rodiče mě před chrliči vždy varovali, tvrdili, že nemají pocity, že za sebemenší přestupek tvrdě trestají, ale mně se Athanas zatím jevil jen jako někdo, kdo nemá na práci nic lepšího, než mě štvát.

Svlékla jsem se a vlezla pod proud horké vody. Přemýšlela jsem o všem, co o chrličích vím (a je pravda, že toho moc není). Vím, že mají velkou sílu, že mají velkou potřebu vlastnit a ovládat, ale zároveň nás potřebují, takže...

"Nehodlám ve tvém pokoji trávit další hodinu o samotě." Od kachlíkových stěn se odrážel hluboký mužský hlas.

"Tak jsi se zachoval jako totální pako a narušil soukromí dámy?" Netušila jsem, že to ve mně je. Vždycky jsem si myslela, že ty filmové outsiderky jsou prostě špatně napsané, ale asi jsem jednou z nich a scénáristé jsou géniové, protože odhalili, že takové dívky v sobě mají plamen. Takovou blbost můžu vymyslet opravdu jen já ve sprše.

"Ty nejsi dáma, malá okappo." Musel se vracet k tomu oslovení?

"To tě neomlouvá!" Byla jsem vděčná všem kameníkům, že matka při přestavbě spodní koupelny trvala na takto umístěné sprše. Pomalu ve mně začínal bublat vztek - žádný stud - vztek!

"Nemusíš být hned nakvašená, okappo, mám pro tebe jen pár otázek." Byla jsem naštvaná, ale to mi nebránilo v postrádání ručníku. Vykoukla jsem ze sprchy a setkala se s pobaveným pohledem temně zelených očí. Ručník jsem objevila pověšený za Athanasovými zády. Jestli před ním nechci pobíhat nahá, budu muset odpovědět.

"Proč?" Upnula jsem se na pochromovaný háček.

"To se možná dozvíš." Znovu odhalil své špičáky. 

Nechápala jsem to. Bylo mi záhadou, proč mi najednou chce "položit pár otázek", ale nemám ráda, když ode mne někdo vyzvídá, takže - záhada nezáhada - bylo by mi to nepříjemné, i kdybych znala důvod.

"Datum narození?" zeptal se a z kapsy vytáhl přeložený papír a mou blýskavou propisku s motýlkem na pružině. Bylo docela vtipné vidět někoho jako on s takovou propiskou.

"Nic ti neřeknu, padej!" Už jsem začínala doopravdy uvažovat o tom, že bych z té sprchy vylezla a pro ručník si došla.

"Kolikrát týdně cvičíš?" Nenechal se odradit.

"Třikrát běhám a každý ráno se protahuju." Přimhouřila jsem oči a sledovala, jak si sedá na koš na prádlo a na koleni s obtížemi škrábe mou odpověď.

"Alergie?" Dřív bych mu nic z toho neprozradila, protože by to byl jen cizí člověk, ale neznámým způsobem na mě ta informace, že je chrlič, tak silně zapůsobila, že jsem ho brala jen jako kontrolora, kterému se nemusím bát prozradit nic osobního, protože je zavázán nějakým pravidlem, nebo něčím podobným. Už jsem se asi zbláznila.

"Na chlor a idioty jako ty." Kde se to ve mně bere? Najednou jsem se z kontrolora dostala až ke starému známému, kterého jsem jen opravdu dlouho neviděla. 

Na malou chvíli jsem v jeho očích zahlédla záblesk vzteku, ale poté ho opět vystřídal široký úsměv. "Jsi vegetariánka?" zeptal se zdvořile. Očividně si vůbec nechtěl připouštět, že by bytí v koupelně s cizí holkou mohlo být nevhodné (i když - jen možná - i on mě přestal brát jako naprosto cizího člověka).

"Ne," odpověděla jsem stroze a připravovala se na definitivní rozhodnutí: odpovídat, či být nahá, to je, oč tu běží. Přestala jsem se vyklánět a vrátila se do sprchového koutu.

"Cizí jazyky?" zvýšil hlas, abych ho náhodou nepřeslechla.

"Mizerná angličtina a tak trochu ruština, ale to jenom cestovatelské fráze." houkla jsem na něj a snažila se zatlačit tu nově objevenou odvahu někam do pozadí. "Kolik bude ještě otázek?" Zamumlal něco jako už jen pár, ale vzhledem k tomu, že něco podobného tvrdil už před "pár otázkami", nemohl čekat, že mu uvěřím.

Zhluboka jsem se nadechla a představila si cestu, kterou musím ujít, abych se dostala ke svému ručníku. První krok - levou nohou ven ze sprchy, druhý krok - pravou nohou ven ze sprchy a pak už jen pokládat nohu před nohu. Bylo to až překvapivě snadné. Konečně jsem dospěla až k tomu kusu látky, za který jsem se hodlala skrýt, a zjistila jsem, že Athanase tento můj kousek zanechal naprosto chladným.

Rozhodla jsem se pro rychlé vyčištění zubů a poté už se zamkla ve svém pokoji. Alespoň chvíle bez Athanase, Mal, Dakaraie a i všech ostatních. Po chvíli jsem bez velkých obtíží, zato ve velmi velkém tričku, usnula.

Ráno jsem vstala jako vždycky, protáhla se, začala si svlékat sloní tričko a loktem otevřela skříň. "Abys věděla, stačí, když to někdo umí s vlásenkou." Křenil se na mě Athanas. Tak moc jsem se ho lekla, že jsem zakopla o svou vlastní nohu a už asi podruhé se před ním svalila do postele (akorát tentokrát s vyhrnutým "cirkusovým stanem"). "Hezký pyžamo." Neříkal to žertovným tónem, znělo to spíš, jako kdyby jen citoval hlášku z filmu, takže jsem se začala cítit poníženě, protože jsem to vyhodnotila spíše jako znechucení - a co hůř, znechucení mým tělem.

Rychle jsem si zakryla odhalené břicho. Už jsem se ho ani nesnažila vyhodit, samotnou mě překvapilo, že ho po jediném dni dovedu brát jako ducha, který mě všude věrně následuje a který mě věrně zná. Popadla jsem své oblečení a rychlými kroky zamířila do koupelny, kde jsem se v klidu připravila, vyzkoušela všechny způsoby krocení kudrnatých vlasů a poté už připravená ve volných šatech vyšla na chodbu.

Málem jsem se srazila s Malee, která div nebrečela. "Chci znát pravdu!" křičel Dakarai a dupal po schodech nahoru. Přitiskla jsem se ke zdi, jako bych snad mohla splynout s meruňkovou na stěnách. "Yevgenyie, kde je tvoje sestra?!" neznělo to jako otázka, byl to příkaz.

"Šla do svého pokoje." špitla jsem pod otcovým pohledem "kamenných" očí.

"Dobře," přikývl. Z jeho tónu jsem vyčetla: máš štěstí, že spolupracuješ!

Otec vstoupil do Malina pokoje a mě už opravdu napadlo, že se to uklidní, dokud se neozval křik. "Jak to myslíš, že Gen za nic nemůže? Lhala mi? Lhala!" Než jsem stačila zareagovat už si to ke mně rázoval naštvaný okappa, který pochází z new-yourské linie draků.