Okappa

11.

Napřahoval se a já jsem jen zavřela oči v očekávání bolestivého úderu, který nikdy nemohl přijít. Oči jsem opět otevřela a naskytla se mi neuvěřitelná podívaná. Athanas držel otcovu ruku a sám se napřahoval k úderu. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám, zkrátka jsem vyrazila, takže Athanas musel schytat pár ošklivých bolestivých ran.

Naštvaně si mnul čelist, když Mans zatroubil. Dakarai se nerozmýšlel ani vteřinu, otevřel okno, zavolal na Manse, že dnes do školy ani jedná z nás nepůjde a mně dal políček. Athanas se nesouhlasně zašklebil, ale nechal se přizvat do kuchyně na snídani, kde seděl na čestném místě v čele (normálně tam sedává otec, ale...).

Když jsem dochroupala své müsli, konečně mi došlo, že Athanas tam jen sedí a sem tam upije doušek ze sklenky s čistou vodou. Když jsem si ho prohlížela už moc dlouho, ani se na mě nepodíval a rovnou spustil. "Chrliči nejí, malá okappo. Polykáme jen lišejníky a parazitující houby." osvětlil mi nezájem o otcovy domácí lívance s brusinkami (jediné jídlo, které pro nás kdy vařil).

"Takže, co se děje, že se o naši rodinu tak zajímají Chrliči?" Nikdy jsem neviděla otce tak pokorného.

"Je jim už šestnáct a jste dvě významné rodiny spojeny v jedno, takže nás začaly zajímat ohledně výcvikového internátu." Athanas se opřel lokty o stůl a hleděl otci zpříma do očí. Dakarai po chvíli uhnul. Nedivila jsem se, já sama bych tomu nedovedla vzdorovat.

"V tom případě s díky odmítáme." Naklonil se otec nad stůl.

"Obávám se, že nemáte na výběr -" oponoval Athanas.

"Jestli je to kvůli tomu, že vás má dcera uhodila, tak si můžete být jist, že přijmeme následky raději, než pobyt v internátní škole." Dakarai začínal být netrpělivý.

"To, jakým způsobem mě uhodila, jí dávám jako plus, pane Deere, a charisma vaší druhé dcery by mohlo být také k užitku. (...) Původně jsem měl v plánu vás obejít a postarat se, aby se dostavily ve správný den a ve správnou hodinu na určené místo, ale protože jsem se vám právě odhalil, musím vás do toho zapojit a -"

"Počkej! Takže to, že jsi mi vlezl do koupelny a pokládal mi otázky, bylo v zájmu intru?" osopila jsem se na něj.

"Vy jste viděl mou dceru nahou, protože jste jí narušil soukromí?" Dakarai pěnil vzteky.

"Ale prosím vás, copak se dá na téhle něco vidět? Kdyby to byla alespoň ta druhá." Athanas se snažil tvářit vážně, ale mně neušlo, jak mu cukají koutky. Když otec vstal, také hbitě vyskočil, a tentokrát už mu unikl drobný úsměv, než musel předloktím vykrýt ránu pěstí a poté rychlým švihem facku. Původcem rány pěstí byl samozřejmě otec, ale facka kupodivu nebyla ode mne, ale od Mal.

"Obě v sobě máte oheň, skvěle!" Modře se mu zalesklo čelo, než se sklonil a prosmýkl se oběma pod rukama, aby se dostal do bezpečné zóny.

"Proč skvěle?" Nakrabatila jsem čelo.

"Každý rok se studenti z dobrých rodin hodnotí a ten, kdo přivede nejlepšího z toho má, ehm, určité výhody." řekl naprosto bez obalu.

"Proč jen studenti z dobrých rodin?" Neohlížela jsem se na otcovy významné pohledy, které neříkaly nic jiného než drž už pusu!

"Inu, to je snadné. Trochu přemýšlej, malá okappo." Protočila jsem nad tím oči, ale udělala, co po mně požadoval. Konečně mi to došlo.

"Protože méně významné rody tam potomky posílají s nadějí, že by si rodina mohla povýšit, takže dobrovolník se rovná žádné odměně pro chrliče." Athanas mi věnoval svůj zubatý úsměv, než se obrátil na otce a pronesl opět naprostou pitomost.

"Která z nich je chytřejší?" Dakarai mě sice bil a věděl, že ve škole mám horší známky než Mal, ale buď nechtěl žádnou z nás ranit, nebo si uvědomoval mou schopnost logického myšlení a racionality. Teď mi mé vlastní myšlenky přišly nudné. No, fuj...

"Snažíš se nás urazit? Protože jestli ano, tak se ti to nepodaří. Je jasné, že Malee, už jen podle známek ze školy." Pokusila jsem se napodobit jeho povýšený pohled, ale soudě podle výrazu všech přihlížejících se mi to zřejmě zrovna nevydařilo.

Ozvalo se klapnutí dveří a zvuk kovu klouzajícího po skle, jak někdo odkládal klíče do misky na botníku, poté následovalo klapnutí jedné svlečené boty a po ní i druhé. "Lásko, jsem doma, takže když jsou holky ve školy, mohli bychom..." matka se zahihňala (alespoň vím, po kom to Mal má). Nechtěla jsem si raději představovat, co by mohli moji rodiče dělat, když nejsme doma.

Mamce zmrzl úsměv na rtech, když vstoupila do kuchyně a zachytila tu divnou scenérii. Nebyly to složité počty, někdo přebýval. Samantha ale místo očekávané otázky Co se to tu děje? překvapila nás všechny (možná s výjimkou Athanase, který se nikdy netvářil zmateně). "Jste mi odněkud povědomý." pronesla jeho směrem.

Athanas se uklonil jako pravý gentleman, hezky, jak by řekl Mans, "s rukou za zadkem". "Ano, střetli jsme se jen krátce. Myslím, že to bylo u vašeho přijmu do Služeb." kývl na souhlas. Mamka se jen usmála, nechala nás s "tím děsivým chrličem" osamotě a odtáhla si otce do ložnice. Ne, že by snad šli provozovat to, co měli v plánu, ale shodli se na tom, že náš dům musí být dostatečně vzdušný a prostorný, proto se tu nedá najít mnoho dveří, které by šlo zavřít.

"Proč najednou mluvíš jak Hotentot?" osopila jsem se na toho "dokonalého gentlemana".

"Hotentot? To není skutečné slovo." svraštil obočí. Navzdory tomu, že má sestra normálně bývala středem pozornosti, doposud nevydala ani hlásku (snad s výjimkou bojového ryku, když se chystala našemu gentlemanovi  jednu vrazit).

"Je to přezdívka jednoho afrického kmene." hájila jsem se. "Tak proč?" zopakovala jsem svou otázku.

"Protože tvá matka má výcvik a byla přijata do Služeb, takže ačkoliv je i tvůj otec z významné rodiny, ona je podle všech uznávaných měřítek vyšší nejméně o jednu kategorii." Mé hlasité Pff! záměrně ignoroval a raději se věnoval rodinným fotografiím připevněným magnetky na lednici.

"Víš, že je docela vtipné, vidět tu, jak tvá sestra dospívá a krásní a ty jsi na každé fotce stejná?" popichoval mě.

"Co tím sleduješ?!" prskla Mal. Athanas odhalil špičáky v ďábelském úsměvu.

"A co si myslíš, že tím sleduji, okappo?" Nevím, jestli jsem v tu chvíli myslela jen na sebe, ale nezdálo se mi, že by s Mal žertoval tak, jak to dělal se mnou. Choval se k ní odtažitěji, i kdyby jen proto, že se neznají tak dlouho ("dlouho").

Najednou jsem měla chuť se také trochu zasmát, i když jediný vtip, který mě napadl, byl na můj účet. "Proč je Mal okappa a já jsem jen malá okappa?" falešně jsem fňukla.

"To protože je starší a nepokládá tolik otázek, jako sedmileté dítě, nebo, noo, ty." zasmál se upřímně Athanas. Potěšilo mě vidět, jak spolu s jeho smíchem ožívají i safíry na jeho kůži.