Proti své vůli

11. Budu hodný

Ještě chvíli jsem se snažila rozdýchat to, co se před několika minutami stalo, a doufala jsem, že se mi brzy ustálí tep, protože mé srdce bilo jako zvon, a byla jsem si téměř jistá, že je to slyšet až na chodbu. Sáhla jsem pod kliku a otočila klíčem v zámku. Má spolubydlící mi, už když jsem byla na tom obědě, poslala zprávu, že zase přespí u svého přítele, a já chtěla mít jistotu, že sem během učení nikdo nevtrhne a nebude mě rozptylovat. Klíče jsem nechala v zámku, pro jistotu, a s povzdechem mučedníka zasedla za stůl, který pokrývalo nespočet papírů a knih.

„Středověká dílenská literatura," zašeptala jsem název zkoušky, která mě měla čekat ani ne za tři dny, a složila hlavu do dlaní. Bylo toho tolik, a mně se do učení vážně nechtělo! Přesto jsem ale věděla, že nemám na vybranou. Radši udělám zkoušku hned napoprvé, než abych se s tím vším trápila navíckrát. Odfrkla jsem si, vzala do ruky první z listů, a pustila se do čtení.

Zrovna jsem se dostala do poloviny všech těch papírů, když jsem na krku ucítila něčí teplé ruce, které mi začaly unavené svalstvo něžně masírovat a uvolňovat. Zavřela jsem oči slastí a spokojeně vydechla. Masáž v ten moment ustala. Zakňourala jsem, a aniž bych oči otevřela, začala jsem šmátrat rukama za sebe, abych toho dotyčného přitáhla zpět a donutila ho, aby v té slasti pokračoval. Když jsem ale nahmatala konečky prstů látku košile, která byla zastrčená do perfektně padnoucích džínsů, zarazila jsem se a chtěla ruce stáhnout. Ani jsem nedokončila myšlenku, když mě ty ruce, které mě před několika okamžiky laskaly, popadly hrubě za zápěstí a zmáčkly tak silně, až jsem bolestí, a překvapením zároveň, vyjekla. V ten samý moment jsem na uchu ucítila teplý dech, který voněl po mentolu, a když jeho majitel promluvil, málem se mi zastavilo srdce.

„Zkus se chvilku chovat jako hodná holka a já slibuju, že na tebe budu hodný!" Jeho hlas byl jako tekuté zlato, ale já věděla, že uvnitř probublává žhavé magma. Měla jsem průšvih, ale alespoň jsem věděla, co jsem provedla. Viděl mě s Martinem. Viděl tu pusu. Měla jsem vážně velký problém.

„Já..." chtěla jsem mu to vysvětlit, ale jen co jsem promluvila, stisk zesílil a já se musela kousnout do rtu, abych znovu nevykřikla.

„Na nic jsem se tě neptal, Sáro. Takže buď zticha!" usadil mě svým ostrým tónem. „Teď hezky vstaneš a přejdeš se mnou ke tvé posteli. Posadíme se a pak si promluvíme, jako dva normální lidé. Dobře?" Jen jsem přikývla. „To je hodná holka," zněla jeho odpověď. Pak mě vytáhnul za ruce na nohy, a já, aniž bych o něj byť jen zavadila pohledem, jsem zamířila ke své malé posteli, na kterou jsem se musela posadit, i když se celé mé tělo vzpouzelo. Tohle vážně nebylo dobré. Naopak, bylo to hodně špatné!

Když jsem si sedala, hlavou se mi honily všechny různé scénáře, které by se v ten daný okamžik mohly stát. Seřve mě? Uhodí? Nebo si mě tam vezme násilím? Proti mé vůli?! To vše se mi honilo hlavou a já si nebyla jistá tím, které varianty se bojím nejvíce. Když jsem nad tím hlouběji zauvažovala, zřejmě by zvítězila ta poslední. Něco takového bych nepřežila. Ani fyzicky, ani psychicky. Tím jsem si byla naprosto jistá. Jen co jsem dosedla, povalil mě Michael na záda a ruce mi uvěznil nad hlavou.

Sakra! On to vážně udělá proti mé vůli?!

Zalapala jsem po dechu, když se jeho tělo přitisklo na mé celou svou vahou. Vyděšeně jsem na něj kulila oči a snažila se v těch jeho najít cokoli, co by mi alespoň trochu napovědělo, co má ten člověk vlastně v plánu.

„Líbalajsi toho cucáka, ale mě políbit nemůžeš?!" zasyčel mi do tváře a ani měnenechal odpovědět. Prostě hladově zaútočil na mé rty. Vedral se mi do úst a jápod jeho nátlakem ani nedokázala vzdorovat. Chtěla jsem se cukat, kopat kolemsebe, nějak ho ze sebe setřást, ale byla jsem tak pevně zaklíněná pod jehotělem, že jsem neměla jedinou možnost úniku. Snažila jsem se vzdorovat jehopolibku, a když jsem škubla hlavou do strany, odpovědí mi bylo skousnutídolního rtu s takovou vervou, že jsem v puse ucítila železitou pachuť krve aret mi začal okamžitě natékat. Začínala jsem být vážně zoufalá, a když už jsemsi myslela, že to nikdy neskončí, najednou přestal. Naléhavost a krutost jehortů se zmírnila, a on mě políbil tak něžně, že jsem jeho rty téměř aninecítila. Jakoby líbal okvětní lístky lilie. Jemně a měkce. Naposledy zavadilsvými rty o ty mé (především o ten napuchlý), políbil mě do krční jamky, až tozalechtalo, a zvedl ke mně zrak. Nedíval se na mě rozzuřený Michael, ale něžnýa očarovaný Martin. A já v tu chvíli zaječela.

Další část :) Líbila se?