Nikdo

pokus o únos

Stmívaloo se, a tak jsem došla pro Rosse, které se už zavíraly oči, a tak se bez námitek nechala zvednout. S Rosse v náručí jsem se vydala domů, ale kousek od domu mě zastavil Ben.
,, ahoj Clair."
,, Čau Bene."
,,Chceš s Rosse pomoc?"
,,Ne díky, je lehoučká."
,,No...můžu t doprovodit?"
,,Jo proč ne."
S Benem se znám už od školky, ví toho o mně hodně i to, že teď doma nemáme rodiče a nemá z toho dobrej pocit.
,,Bene neboj Deane s Marlem užjsou doma."
,, hmm, ale i tak, nelíbí se mi to.."
,,ok, zůstaneš na večeři?"
,,jo, proč ne."
Společně jsme se vidali k nám, ale něco se mi na tom nelíbilo...ale ještě jsem nepřišla na to, proč, ale myslím, že bych měla dávat pozor.
------------------------------------------------------
Po večeři to začalo být ještě divnější...
,,Čau kámo."pozdravil Deane Bena
,,Zdar."
,,Budeš tu spát?"
,,no asi jo, hodíme si ppartičku?"
,,jasan jdem."
S tím odešli, povzdechla jsem si a nevědomky jsem nad tím začala kroutit hlavou.
Vzala jsem Rosse a šlla ji uložit ke spánku, když usnula, vlezla jsem si do postele a hned usnula. Ale nějaké hlasy mě vzbudily...moment vždyť je to ben a telefonuje...
,,Jo neboj už spí, tak tam jdu..."
,,NEPOSERTO ZASE"
,,jasně, helu du tam teď dokud spí.."
Moment kluk je na našem patře před naším pokojem....to...není dobré...
Začali se otevírat dveře, rychle jsem se schovala za peřinu a čekala jak se to bude vyvíjet...Ben, ale nešel ke mně, ale k Rosse...ale sakra PROČ?!
Došel až k ní a něco držel v ruce, ale co to je?! Abych to viděla líp potřebovala bych víc světla...
Ben tu věc zvednul jednou rukou a druhou se pomalu přibližoval k Rosse, a....pak jsem to uviděla...pytel od brambor?! Ale na co?
Po chvíli mi to došlo, vystartila jsem z postele jak ještě nikdy...Hodila jsem to první, co jsem měla po ruce, cože? Fakt jsem po něm hodila polštář?!
Ale zabralo to, protože se otočil.
,,Jak to, že nespíš?"
,,CO TADY K SAKRU DĚLÁŠ?!" zeptala jsem se ho vystrašeně a rozileně
,,Máš přece spát, jakto že?"zněl udiveně
,, Deane!!",,DEANE!!" ,, DEANE, MARLE?!!" ,,MARLE, DEANE!!" Křičela jsem a křičela až jsem vzbudila Rosse, která začala plakat a vzlykat... Na to Ben začal utíkat k balkónu, věděla jsem, že ho nedoběhnu, ale musela jsem to zkusit, ale on....skočil z balkónu... a... letěl...počkat počkat cože...l-letěl?! To není možný!!
Z mého překvapení mě vytrhlo, volání...
,, Clair?" ,,CLAIR?" ,,CLAIR!!" Marle a Deane, a pak..
,,C-c-cla-clair?" to byla Rosse, vběhl jsem zpátky do pokoje a vzala Rosse a začala jsem ji roztřeseným hlasem utěšovat:,, R-rosse js-jsem ta-tady, n-ne-neboj se..."
,,Clair, co se stalo?" obejmul mě Deane a opatrně se zeptal
Rozbrečela jsem se
,, Hej Clair v pořádku my jsme tady." Řekl lásky plně Marle, a taky mě objal a jaá se rozbrečela ještě víc...
Když se mi podařilo jim všechno říct, trochu se mi ulevilo.
,, Určitě se všecho vysvětlí, neboj."
,,Ale proč? v-vždyť jsem ho znala už od školky, tak proč?"vzlykala jsem
,,To nevím, ale určitě se to vyřešií neboj." ujlidňujou mě kluci

Ahoj, takže dneska přidám další kapitolu.
A.