Nikdo

Únik - první část

Když jsem se trochu uklidnila, začala jsem trochu přemýšlet...
Dostala bych se odsud, když nejsem živá? Kde jsou k sakru ty dveře, kterýma přišli?! Byly vpravo v rohu nebo vlevo?! Sakra přijde mi, že jsem v místnosti bez dveří, ale kudy by přišli?! Fajn!! Zkusím tu pitomou místnost obejít znova!! Šla jsem a ruku jsem se otírala o zeď, ale... na jednom místě mi ruka... zmizela.... fakt nekecám... fakt mi zmizela v ty hnusný stěně... Byla jsem šokovaná a trochu vyděšená, a tak jsem rychle ruku prudkým pohybem vytáhla ze zdi, až jsem se zakymácela.... To není přece možný!! Jak sakra... od kdy.... ale hlavne jak?! Byla jsem fakt vyděšená a přemýšlela jsem jak je to možný, ale žádné vysvětlení mě nenapadlo.... Chtěla jsem se odsud dosud, ale bála jsem se, co se stane, když se pokusím projít tou zdí... vždyť to nemůže být pravda!! Třeba se mi to jenom zdá, namlouvala jsem si. Ale když jsem se otočila na svou mrtvolu, došlo mi, že to určitě není sen!
Pomoc, pomoc zkusila jsem znovu křičet, ale začalo mi ddocházet, že mě nejspíš nikdo neslyší. Už je to tady zase!! Proč mi ty slzy zase tečou po tvářích, vždyť jsem je nechtěla, nechtěla jsem brečet, ale slzy mi po tvářích začaly stékat ještě rychleji. Ale i přes ty slzy jsem viděla, že se blížím k té zdi, kde mi před chvílí zmizela ruka, šla jsem stále rychleji a rychleji, až jsem došla až k ní...Nádech výdech a pryč odsud!! A s tim jsem prošla tou zdí, já... to zvládla... jsem venku!! Fajn a kam teď? Někdu přece musí být taková ta cedule únikový vychod nebo ne? Nikde ji tu nevidim, ale mám možnost jít jedině doprava nebo doleva, takže.... to zkusím doleva. Musím se držet u zdi, aby mě nikdo neviděl.... počkat vždyť já jsem duch... taková itonir mě nikdo nevidí...
,, Už by měla být vzhůru, pokud... ne to určitě ne.." Pomoc to je ten chlap, co dostal "pochvalu" no... vhce se mi zvracet, ble!! Ale řikal, že už bych měla být vzhůru, ale proč... teda... jsem... tady?!
,, Jdu se za ní podívat" to byl zase jeho hlas... budu mu řikat.... VLEZLÍK...
Ale asi půjdu za ním, abych věděla, vo se děje...
,, Ona není ještě vzhůru?! Ale jak to, vždyť to není první případ!! To je průšvih.... musim to přepočítat, ale... nejspíš je něco špatně!!"
Hmm bezva a co teď?! Proletěla jsem kolem něj a pak kolem dalších osob a... doletěla jsem k východu.... paráda a teď ještě najít můj baráček!! Problém já aaani nevím, kde sakra jsem, co teď budu dělat?! Musim najít nějakou navigační ceduli, ale kde by mohla být? Popošla jsem o kousek doleva a našla jsem takový hodně zarostlý sloup, co to sakra je?! Chtěla jsem rozhrnout ten břečťan, abych zjistila, co to je, jenomže noje ruka tím prošla, zkusila jsem to znovu a znovu, ale ruka mi stále tím břečťanem procházel, doprčic, zaklela jsem!
,, Soustřeď se na to, že se chceš dotknout toho břečťanu..." Ozvalo se za mnou.
Zkusila jsem to tedy, začala jsem se soustředit na mou ruku a ten břečťan na sloupku. Pomalu jsem ruku přibližovala k břečťanu.
,, Neboj se není to, tak těžký, zvládneš to." Věřila jsem tomu hlasu, i když jsem nevěděla komu patří, tak jo tak znovu. Soustředím se na to, aby se moje ruka dotkla břečťanu... Moje ruka se dotkla břečťanu a nakonec břečťan chytla a prudjým pohybem jsem ho z toho sloupku odtrhla. Je to ukazatel jupí, třeba najdu cestu domů.
,, Nenajdeš, nejde to, oni ti to nedovolí" Řekl ten hlásek, ale počkat vždyť já to neřekla nahlas...
,, Ty mi umíš číst myšlenky?" Řekla jsem se strachem v hlase.
,, Jo i ty to teď umíš."
,, A kdo jsi?"
,, Jsem Amanda a tenhle pokus na mě vyzkoušeli už před rokem, ale akorát se ze mě stalo tohle..." Odmlčela se a objala se.
,, Ale, proč ?" zeptala jsem se jí.
,, To nevím stále se na to snažím přijít, proč sfalšocali mou smrt a pak mě jenom strčili do nějaký kobky, kterou jsem nenašla, a protp musím zůstata takhle."
,, Ale proč zrovna my?"
,, Prý se lišíme od ostatních."
,, Čím?"
,, Chováním, činama... vším."
,, No to je teď jedno, musím se dostat domů a zkontrolovat své sourozence..."
,, Můžu jít s tebou? Nemám kam jít." Řejla to tak prosebně a smutně.
,, Jo pojď, ale ještě jsem nepřišla na to, kudy mám jít."
,, Chceš do centra? Nebo na kraj města nebo úplně jinam?"
Chvíli jjsem přemýšlela jak se k nám z týhle díry smrti dostaneme nejrychleji, přes centrum, asi nebo přes park na kraji města, co by měl být kousek odsud, pokud se nemýlím...

Ahoj, takže tady je další kapitola, blíží se prázdniny, a tak nevím kdy bude dalšsí kapitola, ale doufám, že se mi podaří ji napsat brzo.
A.