Dlouhá cesta!

Začátek

Žiju s otcem a mladší sestrou Patrícií v Argentině.Naše maminka umřela při prododu Patrície takže žijeme jen s otcem.Mimochodem já jsem Violetta a všechno začalo když my bylo 10 let a mé mladší sestře dva a půl roku.Jednoho dne k nám domů přišla policie a odvedla nám tátu.Prý měl někoho zabít.A dokud se neprokáže opak tak já a Patrície skončíme v dětském domově.Po soudu který měl tohle rozhodnout se mělo rozhodnout jestli zůstaneme v dětském domově nebo jestli se vrátíme k tátovy domů.Věděla jsem že musím být silná a postarat se o malou Patrícii.To jsem taky udělala.Byli jsme pořád spolu a já se snažila aby nemyslela na tátu a přišla na jiné myšlenky.Ale po soudu jsme se dozvěděli že tátu zavřou na dvacet pět let do vězení a my zůstaneme v dětském domově.Tím pádem to znamenalo že nás mohou adoptovat.A já se jen bála že nás od sebe odtrhnou.A tak jsem každý večer s úlevou že nás nerozdělily ale i se strachem z dalšího dne usínala.V dětském domově nás byla spousta.našli jsme si tu pár přátel ale stejně jsme zůstávali spolu.Ale když k nám po měsíci přišla jedna rodina chtěla si adoptovat Patrícii.Nechtěla jsem aby nás rozdělili a tak jsem prosila sestřičky v dětském domově ať nás nerozdělují ale nepomohlo to.Bolelo mě srdce že jsem nevěděla kam odváží mou malou sestřičku.Nechtěla jsem jí pustit ze svého náručí.Brečeli jsme a když Paty odemně odtrhly křičela jsem NÉÉÉÉ.Aby jí neodváželi.Ale Paty naložili do auta a odvezli jí pryč.Takže jsem teď zůstala sama.Brečela jsem a nechtěla jsem se smířit s tím že už mou malou sestru neuvydím bůhví kde teď je a jak se jí daří. Kéž by se měla dobře ale co když né?Co když jí ta rodina třeba mlátí nebo jí nebude mít ráda.Jedna sestřička v domově mě ale uklidnila a řekla my že patrície žije u bohaté rodiny a že jsou moc milí a hodní.Že nemám mít o svou sestřičku strach.Ale to my moc nepomáhalo.Snažila jsem se zjistit kam jí odvezli ale nezjistila jsem to.V domově jsem zůstala skoro rok sama bez své malé sestřičky a postupem času jsem né naní zapomínala ale smiřovala se s tím že jí neuvydím do doby kdy budu plnoletá a pak si jí vezmu k sobě!Tak jsem se po půl roku v dětském domově rozhodla a toho jsem se také držela.Blížil se rok pobytu v dětském domově a nakonec si mě také adoptovala rodina.Doufala jsem že Paty je v bezpečí a že je šťastná.V domově jsem si oblíbila pouze jednu sestřičku.Byla to sestřička Leila která mě vždycky uklidňovala a já cítila že mě má ráda a tak jsem s ní navázala vztah.Ale když mě pak adoptovali bylo to jiné.V domově jsem dokonce dostala jako dárek ke svím jedenáctým narozeninám to že jsem mohla strávit výkend se sestřičkou Leilou mimo domov.To bylo to nejhezčí co jsem mohla dostat.U sestřičky Leily jsem byla ještě asi dvakrát.Ale po tom co mě adoptovali jsem samozdřejmě už nebyla u Leily a čekala jsem co mě čeká dál.

Pokračování příště!